2. Makabejská 6

Bible, překlad 21. století

1 Brzy nato král poslal Geronta Athénského,[1] aby Židy přinutil přestupovat otcovské zákony a opustit zákony Boží.2 Měli znesvětit jeruzalémský chrám a nazvat ho po Diovi Olympském; chrám na hoře Gerizim pak měl nést jméno Dia Pohostinného – podle povahy místních obyvatel.3 Byl to trýznivý a téměř nesnesitelný nápor zla.4 Pohané naplnili chrám nevázaností, hýřením a zábavou s nevěstkami. V posvátných nádvořích souložili se ženami a zaváděli tam další nemravnosti.5 Oltář byl plný nečistých obětin, které předpisy zapovídají.6 Nikdo nesměl slavit soboty, zachovávat tradiční svátky nebo se byť jen přiznat k židovství.7 Každý měsíc v den králových narozenin byli Židé surově nuceni účastnit se obětí. Když se slavily dionýsie, nutili je kráčet k poctě Dionýsa v průvodu s břečťanovými věnci.8 Na Ptolemaiův podnět[2] vyšlo nařízení, že sousední řecká města mají s Židy zacházet stejně a nutit je k účasti na obětech.9 Ti, kdo by na řecké obyčeje odmítli přistoupit, měli být popraveni. Bylo tedy zjevné, že nastává pohroma.10 Dvě ženy odvedli k soudu za to, že daly obřezat své syny. Provedli je veřejně městem s děťátky pověšenými na prsou a pak je svrhli z hradeb.[3]11 Jiní se tajně scházeli v nedalekých jeskyních ke slavení soboty, ale kdosi je udal Filipovi, a tak byli upáleni, protože se z úcty ke svátečnímu dni odmítali bránit.12 Vybízím tedy čtenáře této knihy, aby nad těmi pohromami nezoufali. Raději ať uváží, že takové tresty nejsou našemu národu k záhubě, ale k poučení.13 To, že se bezbožníkům nedává mnoho času, ale hned je stíhají tresty, je přece projevem velikého dobrodiní.14 U ostatních národů totiž Pán s trestem trpělivě vyčkává, dokud se nenaplní míra jejich hříchů. S námi se však rozhodl jednat jinak,15 aby nás nemusel trestat, až když naše hříchy dosáhnou vrcholu.16 Nikdy od nás tedy nevzdaluje své slitování. Vychovává svůj lid pohromami, ale neopouští jej.17 Tolik budiž řečeno pro připomínku a po krátké odbočce se vraťme k vyprávění.18 Eleazarovi, jednomu z předních znalců Písma, muži pokročilého věku a vznešeného vzhledu, násilím otevřeli ústa a nutili ho pozřít vepřové maso.19 On však zvolil raději slavnou smrt než poskvrněný život. Dobrovolně šel na mučidla20 a to sousto vyplivl. (A tak by se při vší lásce k životu měli zachovat všichni, kdo vytrvale odmítají pozřít pokrmy, které je zakázáno jíst.)21 Ti, kdo měli ony nemravné obětní hody na starosti, si ho vzali stranou, a protože ho znali ještě ze starých dob, domlouvali mu, ať si přinese maso, které jíst smí, sám si je připraví a předstírá, že jí maso z oběti nařízené králem.22 Tak by se prý vyhnul smrti a díky jejich starému přátelství by se s ním zacházelo vlídně.23 On však učinil ušlechtilé rozhodnutí hodné svého věku, důstojnosti stáří, ušlechtilosti svých šedin a vzorného života už od dětství, a hlavně v souladu se svatým Božím Zákonem. Bez váhání jim odpověděl, ať ho pošlou na onen svět:24 „K našemu věku se nehodí přetvářka. Mnoho mladých by si mohlo pomyslet, že devadesátiletý Eleazar přestoupil k cizáckým způsobům.25 Kdyby kvůli mé přetvářce pro chvilku pomíjivého žití sami zbloudili, přivolal bych na své stáří jen hanbu a poskvrnu.26 I kdybych teď unikl lidskému trestu, rukám Všemohoucího přece neuniknu, ať živý, či mrtvý.27 Když se teď statečně rozloučím se životem, osvědčím důstojnost stáří28 a mladým zanechám ušlechtilý příklad, jak ochotně a ušlechtile umřít za vznešené a svaté zákony.“ Jen co to dořekl, hned šel na mučidla.29 A ti, kdo se k němu před chvílí chovali dobrotivě, se teď na něj rozezlili, protože jeho slova pokládali za šílenství.30 Když už pod ranami umíral, zasténal: „Hospodin, který má svaté poznání, ví, že i když jsem se mohl vyhnout smrti, snáším na těle kruté bolesti od bičování, ale v nitru z úcty k němu trpím rád.“31 Tak zemřel a svou smrtí zanechal nejen mladým, ale i většině svého národa vzor ušlechtilosti a památku ctnosti.

2. Makabejská 6

Český ekumenický překlad

1 Nedlouho potom poslal král starého Athéňana, aby přinutil židy odvrátit se od zákonů otců a nežít podle Božích zákonů,2 zneuctít dokonce jeruzalémskou svatyni a pojmenovat ji po Diovi Olympském, svatyni na Gerizímu pak pojmenovat po Diovi Pohostinném proto, že byli pohostinní obyvatelé toho místa.3 Těžký a odporný byl všem nápor tolikerého zla.4 Vždyť i svatyni naplnili pohané prostopášností a nevázanou bujností, hledali povyražení u nevěstek a na svatých nádvořích se pelešili s ženštinami; dovnitř vnášeli, co tam nepatřilo.5 I zápalný oltář byl přeplněn nečistými věcmi, které zákony zakazovaly.6 Nebylo dovoleno světit sobotu ani dodržovat svátky otců, ba vůbec se přiznat k tomu, že je někdo žid.7 Každý měsíc násilně nahnali lid na obětní slavnost králových narozenin, a když nadešla slavnost Dionýsova, nutili židy, aby s břečťanovými věnci oslavovali Dionýsa.8 Z popudu Ptolemaiova přišlo nařízení i do sousedních helénských měst, aby se s židy jednalo stejným způsobem, kdykoli se budou pořádat obětní slavnosti;9 ti, kdo se nerozhodnou přejít na helénský způsob života, měli být zabiti. Všem bylo zřejmé, že nastává čas velikého utrpení.10 Dvě ženy byly předvedeny před soud, že daly obřezat své syny. S kojenci u prsů je vodili veřejně městem a pak je svrhli z hradeb.11 Židé se sešli do blízkých jeskyní, aby tajně oslavili sobotu. Byli udáni Filipovi a společně zaživa upáleni, protože se z úcty k nejposvátnějšímu dni odmítli bránit. 12 Nyní vybízím ty, kdo při četbě knihy došli až sem, aby se nedali zkrušit tím, co se stalo, ale aby pochopili, že to trestání nebylo ke zkáze, nýbrž k výchově našeho rodu.13 Je známkou velikého dobrodiní bezbožníkům, nejsou-li dlouhý čas ponecháni v pohodlí hříchu, ale postihne-li je vzápětí trest.14 Zatímco u jiných národů Hospodin trpělivě čeká, až se naplní míra jejich hříchů, a teprve pak je potrestá, s námi se rozhodl naložit jinak,15 aby nás nemusel trestat později, až naše hříchy dosáhnou nejzazší meze.16 Proto od nás nikdy neoddaluje milosrdenství; svůj lid vychovává neštěstími, ale neopouští jej.17 Jen tolik budiž řečeno na vysvětlenou; po tomto krátkém odbočení pokračujeme ve vyprávění. 18 Jistému Eleazarovi, jednomu z předních znalců Zákona, který byl pokročilého věku a ušlechtilých rysů tváře, otevřeli násilím ústa a nutili ho pozřít vepřové maso.19 On však zvolil raději čestnou smrt než život s potupou a dobrovolně šel na popraviště.20 Pokrm, který měl sníst, vyplivl. Těm, kdo zůstanou, tím dal příklad, jak odmítat zakázaná jídla i přes všechnu lásku k životu.21 Dohlížitelé nad bezbožnými obětními slavnostmi, kteří se s tím mužem znali ještě z dřívějších dob, ho vzali stranou a přemlouvali, aby si dal přinést kusy masa, z něhož má dovoleno jíst, aby si je sám připravil a přitom předstíral, že jí maso z obětí nařízených králem.22 Když to prý udělá, unikne smrti a pro staré přátelství s nimi dojde vlídného zacházení.23 On však učinil významné rozhodnutí, hodné věku a důstojnosti stáří, vznešených šedin a od mládí nejvzornějšího chování; zvláště pak dbal svatého a Bohem daného zákonodárství, když odpověděl, aby jej poslali do podsvětí.24 „Nesluší se,“ řekl, „abychom se ve svém věku přetvařovali, protože by mnozí z mladých soudili, že Eleazar se ve svých devadesáti letech stal odpadlíkem.25 Ty bych pro své pokrytectví a okamžik prchavého života hanebně oklamal a na své stáří tak přivodil potupnou skvrnu.26 A i kdybych pro přítomnost unikl trestu lidí, neuniknu rukám Vševládného, ať živý, nebo mrtvý.27 Proto se nyní statečně vzdávám života, abych se ukázal hoden svého stáří28 a mladým zanechal ušlechtilý příklad, aby ochotně a důstojně šli na smrt za vznešené a svaté zákony.“ To řekl a hned vstoupil na popraviště.29 Blahosklonnost, kterou mu ještě krátce předtím projevili jeho průvodci, se změnila v nepřátelství pro ta slova, která pokládali za šílenství.30 Když skonával pod ranami, se sténáním pravil: „Hospodinu, který má svaté poznání, je zjevné, že jsem mohl uniknout smrti; snáším na svém těle krutá muka bičování a v duši to rád vytrpím z posvátné bázně k němu.“31 Tak skonal a zanechal svou smrtí příklad hrdinství a památku ctnosti nejen mladým, ale i většině národa.