1Památka Jóšijášova je jako vonná směs, umně připravená mastičkářem. V ústech každého bude sladká jako med, jako hudba při popíjení vína. 2Jeho úmyslem bylo obrátit lid a vymýtit svévolné ohavnosti. 3Celým srdcem byl oddán Hospodinu a v čase svévole upevňoval zbožnost. 4Kromě Davida, Chizkijáše a Jóšijáše všichni se těžce provinili, opustili zákon Nejvyššího. Králové judští zanikli. 5Svou moc odevzdali jiným, svou slávu přenechali cizímu pronárodu. 6Cizáci zapálili vyvolené město, sídlo svatyně, a zpustošili cesty k němu. 7Nakládali s ním zle, jak předpověděl Jeremjáš; ten byl za proroka posvěcen už v životě matky, aby podvracel, hubil a ničil, ale i stavěl a sázel. 8Ezechiel měl vidění slávy, kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů; 9vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami. 10Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají. Neboť oni potěšovali lid Jákobův a vykupovali je vírou a nadějí. 11A jak oslavíme Zerubábela? On je jako pečetní prsten na pravé ruce. 12Stejně i Jóšuu, syna Jósadakova. Oni oba za svých dnů zbudovali Boží dům, vztyčili svatý chrám Hospodinu, připravený k věčné slávě. 13I Nehemjášova památka je velká. Opravil nám zřícené hradby, zhotovil brány a závory a obnovil nám domy. 14Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi; neboť byl ze země vzat vzhůru. 15Ani jako Josef se nikdo nenarodil. Byl předním mezi bratry, oporou lidu; pečovali o jeho kosti. 16Šém i Šét byli slavní mezi lidmi, ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.