1Vzdávej lékaři patřičnou úctu, protože ho potřebuješ, neboť i jeho stvořil Hospodin. 2Od Nejvyššího má schopnost léčit a od krále přijímá dary. 3Lékařské vědění ho vyvyšuje, i u velmožů sklízí obdiv. 4Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká. 5Což nezesládla voda dřevem, aby byla poznána jeho síla? 6On sám dal lidem vědění, aby byl oslavován pro své obdivuhodné skutky. 7Jimi léčí a tiší bolest, lékárník z nich připravuje lék, 8aby jeho skutky nevymizely a na zemi aby byl stále jeho pokoj. 9Synu, svou nemoc nepodceňuj, ale pros Hospodina, a on tě uzdraví. 10Zanech přestoupení, vztáhni ruce k dobru a očisti srdce od každého hříchu. 11Přinášej oběť zápalnou jako libou vůni a oběť přídavnou z bílé mouky. Přinášej jako oběť tuk, buď štědrý, jak jen můžeš. 12Pak dej lékaři příležitost, vždyť i jeho stvořil Hospodin. Ať není daleko od tebe, když ho potřebuješ; 13někdy je úspěch v jejich rukou. 14Vždyť i oni budou prosit Hospodina, aby se jim podařilo přinést nemocnému úlevu a uzdravení k záchraně života. 15Kdo hřeší před tím, kdo je jeho tvůrcem, ať padne do rukou lékaře.
Zármutek
16Synu, nad mrtvými prolévej slzy a začni naříkat jako ten, kdo velmi trpí. Postarej se o jeho tělo, jak náleží, a nezanedbej jeho pohřeb. 17V hořkém pláči a úpěnlivém nářku zachovávej dny smutku, jak se sluší, jeden den nebo dva, aby tě nepomlouvali, a pak se dej potěšit v zármutku. 18Ze zármutku totiž vzniká smrt, zármutek v srdci podlamuje sílu. 19Přijde-li neštěstí, zármutek časem přejde, ale životní úděl chudáka nepřestává deptat srdce. 20Své srdce nevydávej na pospas zármutku, zažeň jej tím, že si pomyslíš na svůj vlastní konec. 21Nezapomeň, že cesta nevede zpět, mrtvému nepomůžeš a sobě jen uškodíš. 22Pamatuj: „Jaký soud byl vynesen nade mnou, takový bude i nad tebou, nade mnou včera, nad tebou dnes.“ 23Když mrtvý odpočívá, ať odpočívá i vzpomínka na něho, nech se brzy potěšit, když jeho duch odešel.
Chvála dobrého písaře
24Moudrost písaře roste ve volné chvíli klidu, a kdo je ušetřen starostí, může se věnovat moudrosti. 25Jak se může věnovat moudrosti ten, kdo drží pluh, a kdo se pyšní bodcem na dobytek? Popohání stádo, je zaměstnán prací pro ně a vypráví o mladých býčcích. 26Má plnou hlavu toho, jak vést brázdy, a nespí kvůli krmení jalovic. 27Tak je to s každým řemeslníkem a mistrem, který pracuje v noci jako ve dne. Ti, kdo vyrývají pečetní prsteny, trpělivě tvoří rozmanité ozdoby. Celým srdcem se snaží, aby obraz byl jako živý, a nespí dlouho do noci, aby dílo dokončili. 28Podobně kovář, jenž stojí u kovadliny a vyzná se v práci s kovem. Oheň a dým mu vysušují tělo, potýká se s žárem výhně, zvuk kladiva ho ohlušuje, očima při tom sleduje přesnost tvaru, celým srdcem se snaží, aby dokončil dílo, a nejde spát, dokud je nedokončil a neozdobil. 29Stejně tak hrnčíř, který sedí u své práce a nohama roztáčí hrnčířský kruh. Je přeplněn starostmi o své dílo, záleží mu totiž na tom, aby jeho výrobků byl dostatek. 30Svýma rukama dává hlíně tvar, nohama zdolává její tuhost, celým srdcem se snaží, aby dokončil polevu, a nejde spát proto, aby vyčistil pec. 31Ti všichni se spolehli na své ruce a každý si ve svém řemesle moudře počíná. 32Bez nich není možné vybudovat město, nejsou tam jako cizinci, nemusejí být stále na cestách. 33Avšak do rady lidu nejsou voleni, ve shromáždění nezaujímají přední místo, nezasedají v soudcovském křesle, v Zákoně a právu se nevyznají. 34Nevykazují ani vzdělání ani znalosti práva a v podobenstvích nejsou zběhlí, ale přesto jsou oporou stvoření v tomto věku, i když se jejich modlitba týká jen díla dne.