1Lepší je bezdětnost při ctnostném žití; památka na ctnost je nesmrtelná a dochází uznání u Boha i u lidí. 2Kde je přítomna, tam její příklad táhne, a když pomine, probouzí aspoň po sobě touhu. I na věčnosti se skví ověnčená jako vítěz v čestně vedeném boji. 3Zato množství potomstva svévolníků není k ničemu; co vzešlo z neřesti, nezapustí hluboké kořeny a nezpevní svůj základ. 4I když to na čas rozbují do větví, co stojí nepevně, vítr vyviklá a nápor vichrů vyvrátí z kořene. 5Nedorostlé větve budou olámány, jejich ovoce nebude k užitku a jako nezralé ani k jídlu, k ničemu se nebude hodit. 6Děti zrozené z nezákonného spojení jsou při výslechu svědky nepravosti rodičů.
Plnost života nespočívá v dlouhověkosti
7Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí, 8neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku ani se neměří počtem let. 9Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk. 10Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval, a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen. 11Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení a lest nesvedla jeho duši. 12Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro a vír vášně převrací nezkaženou mysl. 13Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti, dosáhl plnosti dlouhého věku. 14Jeho duše byla milá Hospodinu, a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti. Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to, ani si nevzali k srdci, 15že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným a že ochraňuje své svaté. 16Spravedlivý svou smrtí odsuzuje žijící svévolníky, mládí pak, jež došlo rychlého konce, letité stáří nespravedlivého. 17Budou vidět jen skonání moudrého, ale nepochopí, jak o něm Hospodin rozhodl a k čemu ho zachoval. 18Uvidí to a pohrdnou jím, ale Hospodin se jim vysměje. 19A budou zneuctěnou mrtvolou, navěky pohrdáni i mezi mrtvými. Neboť on je srazí po hlavě, že ani nehlesnou, vyvrátí je do základů a až do konce zůstanou úhorem, ocitnou se v mukách a jejich památka zanikne. 20Při zúčtování svých hříchů přijdou zlomeni strachem, a jejich nepravosti je usvědčí tváří v tvář.