1Avšak na svévolnících spočíval hněv bez milosti až do konce, neboť Bůh předvídal i jejich budoucí činy, 2jak totiž, až jim sami dovolí odejít a pošlou je urychleně pryč, zase změní své smýšlení a budou je pronásledovat. 3Ještě když se zabývali smutečními obřady a naříkali u hrobů nebožtíků, pojali jiný pošetilý záměr a ty, které s naléhavými prosbami propustili, nyní pronásledovali jako uprchlíky. 4To nezbytí je plným právem hnalo do této krajnosti a přimělo k tomu, že zapomněli, co se stalo, aby jejich utrpení ještě zvýšil trest, kterého jim bylo třeba. 5Zatímco tvůj lid podstoupil podivuhodnou cestu, oni našli neobvyklou smrt. 6Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno, tak aby sloužilo tvým rozkazům a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony. 7Objevil se mrak a zastínil tábor, suchá země se vynořila, kde dříve byla voda. Ukázala se volná cesta z Rudého moře a zelenající se rovina na místě dravého proudu. 8Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou a zíral s úžasem na ten div. 9Jako koně se popásali a jako jehňata poskakovali; přitom chválili tebe, Hospodine, svého zachránce. 10Měli ještě v paměti, jak země za jejich pobytu v cizině místo aby plodila zvířata, vydala komáry, a řeka místo ryb vychrlila množství žab. 11Později spatřili nový druh ptáků, když puzeni žádostí zatoužili po pochoutkách, 12neboť k jejímu uspokojení přilétaly pro ně křepelky od moře. 13Na hříšníky však přišly tresty, ne bez předchozích výstrah mohutného hromobití a blesků. Právem trpěli za své zlé skutky, protože chovali zlovolnou nenávist k cizincům. 14V Sodomě nepřijali neznámé hosty, kteří k nim přišli, v Egyptě z hostů, svých dobrodinců, udělali otroky. 15A nejen to – na soudu jim to bude připočteno –, sodomští přijali cizince nepřátelsky hned od počátku, 16kdežto Egypťané je přijali s poctami, dali jim podíl na svých právech, a potom je sužovali těžkými robotami. 17Byli také raněni slepotou jako sodomští u dveří spravedlivého Lota. Obklopen hlubokou temnotou hledal každý z nich cestu ke svým dveřím. 18Neboť samy živly se proměňují jako na strunném nástroji mění tóny nápěvu své jméno, ačkoli uchovávají vždycky svůj zvuk. To je dobře patrno z pozorování toho, co se událo. 19Pozemští živočichové se měnili ve vodní, a ti, kteří plavali, přestěhovali se z vody na souš. 20Oheň měl ve vodě ještě větší sílu a voda zapomněla, že má schopnost hasit. 21Naopak plameny nesžehly těla křehkých živočichů, když se ocitla v ohni, ani nerozpustily snadno tající nebeský pokrm podobný jíní.
Závěrečný chvalozpěv
22Ve všem tom, Hospodine, jsi zvelebil a oslavil svůj lid, nepohrdl jsi jím, byls při něm vždycky a všude.