Kniha Moudrosti 11

Český ekumenický překlad

1 Moudrost přivedla ke zdaru jejich dílo rukou svatého proroka. 2 Prošli neobývanou pouští a na neschůdných místech rozbíjeli stany. 3 Postavili se na odpor protivníkům a nepřátele zahnali. 4 Když žíznili a volali k tobě, byla jim dána voda ze strmé skály, a tak utišili žízeň z tvrdého kamene. 5 Neboť to, čím byli trestáni jejich nepřátelé, stalo se jim dobrodiním, když trpěli nedostatkem. 6 Místo proudu řeky stále tekoucí, jež byla zkalena nečistou krví 7 z trestu za rozkaz vraždit nemluvňata, dal jsi jim nečekaně hojnost vody. 8 Tím, jak tehdy žíznili, ukázals jim, jak jsi potrestal jejich protivníky: 9 neboť z toho, co sami zakoušeli – i když byli káráni milosrdně –, poznali, jak se trápili svévolníci souzení v hněvu. 10 Jedny jsi zkoušel jako otec, který poučuje, druhé jsi trestal jako přísný král, který odsuzuje. 11 Ať byli daleko nebo blízko, doléhala na ně stejná trýzeň, 12 neboť se jich zmocnil dvojnásobný zármutek a nářek při vzpomínce na minulé věci. 13 Když totiž uslyšeli, že tresty na ně seslané posloužily oněm k dobrému, pochopili, že jedná Hospodin. 14 Toho, kterého kdysi odložili a zavrhli a jehož se s výsměchem zřekli, na konci událostí obdivovali, když trpěli jinou žízní než spravedliví. 15 Za jejich nerozvážné myšlení plné bezpráví, pro něž v bludu sloužili nerozumným plazům, bezcenným nestvůrám, poslals na ně za trest množství nerozumných živočichů, 16 aby poznali, že čím kdo hřeší, tím také bývá trestán. 17 Vždyť tvoje všemohoucí ruka, která stvořila svět z beztvaré hmoty, neváhala na ně poslat tlupu medvědů a líté lvy 18 nebo dosud neznámé, nově stvořené šelmy plné zuřivosti, jež soptí ohnivý dech, nebo netvory chrlící s duněním dým, jimž z očí srší ohnivé blesky. 19 Ty by je mohly nejen rozsápat skokem, ale i zahubit hrůzou svého pohledu. 20 I bez toho mohli padnout jediným dechnutím, postiženi spravedlivým trestem a rozprášeni dechem tvé moci. Ale ty jsi všechno uspořádal s mírou, počtem a váhou. 21 Ty můžeš vždycky prosadit svou svrchovanou moc a síle tvé paže nikdo neodolá. 22 Neboť jako prášek na misce vah je před tebou celý svět a jako kapka ranní rosy padající na zem. 23 Nade všemi se smilováváš, protože všecko můžeš, nehledíš na hříchy lidí, jen aby činili pokání. 24 Miluješ všecko, co je, a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil, vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti. 25 A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl, anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí? 26 Šetříš všecko, protože to je tvé, Panovníku, který miluješ život.