Přihlaste se zdarma

1. Makabejská 3

Český ekumenický překlad



1 Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda zvaný Makabejský. 2 Pomáhali mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraelců. 3 Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celému šiku. 4 Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti řvoucímu na kořist. 5 Vyhledával a pronásledoval svévolníky, upaloval ty, kdo týrali jeho lid. 6 Svévolníci ze strachu před ním utíkali, budil děs u všech věrolomníků, jeho rukama se zdárně uskutečňovala záchrana. 7 Způsobil trpké chvíle mnohým králům, svými činy potěšil Jákoba, navěky bude požehnaná jeho památka. 8 Procházel judskými městy, hubil v nich svévolníky, odvracel Boží hněv od Izraele. 9 Proslavil se až na konec země, přitahoval k sobě ty, kdo byli na pokraji záhuby.  



10 Apollónios shromáždil pohany a velké vojsko ze Samařska, aby bojoval s Izraelem. 11 Když se to Juda dozvěděl, vytrhl proti němu, porazil ho a zabil. Bylo mnoho raněných a padlých a ostatní se rozutekli. 12 Ukořistili jejich zbroj, a Juda si vzal Apollóniův meč, se kterým pak bojoval po všechny dny. 13 I uslyšel Sérón, vůdce syrského vojska, že Juda u sebe shromáždil zástup, sbor věrných, odhodlaných k boji, 14 a řekl: „Porazím Judu a s ním ty, kdo znevážili králův výnos; získám si tak věhlas a proslavím se v království.“ 15 Vytáhl do boje a s ním i silný zástup svévolníků, aby mu pomohli pomstít se na Izraelcích. 16 Přiblížil se až k cestě u Bétchorónu a Juda mu vyšel vstříc s nepatrným vojskem. 17 Když Izraelci uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: „Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení a hladoví.“ 18 Juda odpověděl: „Množství lidí může být snadno zdoláno hrstkou, pro Nebe není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem. 19 Vítězství ve válce nezáleží na množství vojska, sílu dává Nebe. 20 Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby vyhladili nás i naše ženy a děti, aby nás oloupili. 21 My však bojujeme za svůj život a za své zákony. 22 Nebe samo je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!“ 23 Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Sérón i jeho vojsko byli rozdrceni. 24 Pronásledovali ho od cesty k Bét-chorónu až do roviny; kolem osmi set mužů padlo, ostatní utekli do země Pelištejců. 25 Na okolní pronárody padla bázeň, a začali mít hrůzu z Judy a jeho bratrů. 26 Jeho jméno proniklo až ke králi, mezi pohany se vyprávělo o jeho bitvách.  



27 Když to všechno slyšel král Antiochos, velmi se rozhněval. Dal svolat a shromáždit všechna vojska svého království, armádu velmi silnou. 28 Otevřel svou pokladnici a vyplatil vojsku žold na celý rok s příkazem, aby byli připraveni, jakmile jich bude třeba. 29 Přitom zjistil, že peněz v pokladnici je namále a malé že jsou i daně z judské země, a to kvůli vzpouře a bídě, kterou sám v zemi způsobil tím, že chtěl potlačit pradávné zákony. 30 Bál se, že nebude mít jako dosud prostředky na výdaje a dary, které rozdával štědrou rukou víc než králové před ním. 31 Byl z toho bezradný, a nakonec se rozhodl táhnout do Persie, vybrat z tamějších krajů daně a sehnat mnoho peněz. 32 Jako správce říše od řeky Eufratu až po hranice Egypta ponechal Lýsiáse, muže slavného a z královského rodu, 33 a svěřil mu výchovu svého syna Antiocha, dokud se sám nevrátí. 34 Dal mu polovinu vojska i slony a udělil rozkazy o všem, co měl v plánu. 35 Na obyvatele Judska a Jeruzaléma rozkázal poslat vojsko, které by rozdrtilo a zničilo vojenskou sílu Izraele a to, co zbylo z Jeruzaléma. Vyhladit jejich památku z toho místa, 36 nově osídlit jejich kraje cizinci a losem jim rozdělit jejich zemi. 37 Král si vzal druhou polovinu vojska a roku stého čtyřicátého sedmého helénské éry vytáhl z Antiochie, svého královského města, překročil řeku Eufrat a prošel výše položené kraje.  



38 Lýsiás určil Ptolemaia, syna Dorymenova, Níkánóra a Gorgiu, mocné muže z králových přátel, 39 a poslal s nimi čtyřicet tisíc mužů a sedm tisíc jezdců, aby vtrhli do Judska a podle králova rozkazu je úplně zpustošili. 40 Vytáhli s vojskem a došli do blízkosti Emauz, kde se utábořili na rovině. 41 Když se o tom dozvěděli kupci té krajiny, přišli do tábora s velkým množstvím stříbra a zlata a s okovy, aby si Izraelce koupili za otroky. K vojsku se připojily oddíly ze Sýrie i z jiných zemí. 42 Juda a jeho bratři poznali hrozící nebezpečí. Když uviděli vojska tábořit na jejich území a když se doslechli o králově rozkazu nařizujícím úplné vyhlazení lidu, 43 povzbuzovali jeden druhého: „Zabraňme zničení svého lidu, bojujme za svůj lid a za svatyni!“ 44 Připraveni k boji shromáždili se, modlili se a vyprošovali si slitování a milosrdenství. 45 Jeruzalém byl neobydlený jako poušť, nikdo z jeho synů nevcházel ani nevycházel, svatyně byla podupána, na hradě se usadili cizinci, stal se útulkem pohanů. Radost byla odňata Jákobovi, zmlkla loutna i citera.  



46 Shromážděné vojsko odešlo proto do Mispy naproti Jeruzalému, neboť Mispa byla dříve pro Izraele místem modlitby. 47 Toho dne se postili, oblékli žíněné roucho, posypali si hlavu popelem a roztrhli svůj oděv. 48 Otevřeli knihu Zákona, aby tam hledali odpověď, jako ji hledají pohané u svých model. 49 Přinesli tam i kněžská roucha, prvotiny a desátky, svolali i nazíry, kteří splnili počet dní svého slibu, 50 a hlasitě volali k Nebi: „Co máme s těmito muži dělat, kam je máme zavést? 51 Tvá svatyně je podupána a znesvěcena, tvoji kněží úpí v pláči a ponížení. 52 Hle, pohané se proti nám shlukli, aby nás vyhladili, ty víš, co s námi zamýšlejí. 53 Jakpak budeme moci před nimi obstát, jestliže ty nám nepomůžeš?“ 54 Potom zatroubili na polnice a spustili mohutný pokřik. 55 Juda ustanovil velitele lidu, tisícníky, setníky, padesátníky a desátníky, 56 a potom každého, kdo stavěl dům nebo měl před svatbou, popřípadě zakládal vinici anebo byl bázlivý, vybídl podle předpisu Zákona, aby se vrátil domů. 57 Tábor se pak přestěhoval na jih od Emauz. 58 Juda vydal rozkaz: „Opásejte se a buďte stateční. Časně ráno buďte připraveni k boji s těmito pohany, kteří se srotili proti nám, aby zničili nás i naši svatyni. 59 Je lépe zemřít v boji než se dívat na neštěstí našeho lidu a svatyně. 60 Ale ať se stane podle vůle Nebes!“