1Šimeón se doslechl, že Trýfón sebral početné vojsko, aby vtrhl do Judska a vyvrátil je.2Když viděl, že lid se třese strachem, vystoupil do Jeruzaléma. Svolal shromáždění lidu3a řekl jim, aby je povzbudil: „Dobře víte, co jsem já, moji bratři a dům mého otce vykonali pro Zákon a svatyni. Co útrap a bojů jsme přestáli!4Kvůli tomu a pro Izraele padli všichni moji bratři a já jediný jsem zůstal.5A já že bych nyní, v této době ohrožení, měl šetřit svůj život? Ani za nic! Vždyť nejsem lepší než moji bratři.6Přece se budu mstít za svůj národ a svatyni, za vaše ženy a děti, když se teď všichni pohané z nenávisti srotili, aby nás vyhubili.“7Jakmile lid uslyšel tuto řeč, rozhořelo se v něm nadšení8a shromáždění odpovědělo hlasitým voláním: „Tys náš vůdce místo svých bratrů Judy a Jónatana.9Veď náš boj, uděláme všechno, co nám řekneš!“10Šimeón shromáždil všechny bojovníky, v rychlosti dostavěl hradby Jeruzaléma a ze všech stran jej opevnil.11Jónatana, syna Abšalómova, poslal s přiměřeně silným vojskem do Jafy; ten vyhnal její obyvatele a usadil se v ní. 12Trýfón vytáhl z Ptolemaidy s početným vojskem, aby vpadl do Judska; Jónatana měl s sebou jako zajatce.13Šimeón se utábořil u Chadídy na okraji roviny.14Když se Trýfón dozvěděl, že se Šimeón stal vůdcem lidu místo svého bratra Jónatana a že je připraven bojovat proti němu, poslal k němu posly se sdělením:15„Tvého bratra Jónatana zadržujeme kvůli penězům, které dluží královské pokladně za úřady, které zastával.16Pošli nyní sto hřiven stříbra a dva jeho syny jako rukojmí, aby po propuštění od nás neodpadl, a my ho propustíme.“17Šimeón poznal, že k němu mluví lstivě, ale přesto poslal stříbro i chlapce, aby nevyvolal v lidu velké nepřátelství vůči sobě.18Řekli by: „Neposlal mu peníze a chlapce, a proto zahynul!“19Odeslal tedy chlapce i sto hřiven. Trýfón ho však obelhal a Jónatana nepropustil.20Potom se vydal na pochod, aby vnikl do země a zpustošil ji. Odbočil k Adóře, ale Šimeón se svým vojskem mu kladl odpor všude, kudy táhl.21Posádka jeruzalémského hradu poslala k Trýfónovi posly, aby k nim rychle přišel přes poušť se zásobami.22Trýfón nařídil, aby se tam vypravila celá jízda, ale té noci napadlo velmi mnoho sněhu, takže pro sníh nemohl postupovat. Zvedl se tedy a zamířil do Gileádu.23Když se přiblížil k Baskamě, zabil Jónatana; tam ho pohřbili.24Potom se Trýfón vrátil zpět do své země.
Pohřeb Jónatanův
25Šimeón poslal pro tělesné pozůstatky svého bratra Jónatana a pohřbil je v Módeínu, městě svých otců.26Celý Izrael nad ním velice truchlil a lidé ho oplakávali po mnoho dní.27Šimeón vystavěl nad hrobem svého otce a svých bratrů náhrobek a vyvýšil jej, aby byl zdaleka viditelný; byl z kamene z obou stran hlazeného.28Postavil také sedm jehlanovitých pomníků, jeden naproti druhému, a to otci, matce a čtyřem bratřím.29K nim vybudoval umělecká díla a obklopil je vysokými sloupy. Sloupy ozdobil zbrojí na věčnou památku a vedle zbroje dal vytesat lodi, aby je viděli všichni, kdo se plaví po moři.30Tento náhrobek, který v Módeínu vybudoval, stojí až do dnešních dnů.
Smír s Démétriem II.
31Trýfón jednal lstivě s mladičkým králem Antiochem, zavraždil ho32a stal se králem místo něho. Vložil si na hlavu královskou čelenku Asie a způsobil v zemi mnoho trápení.33Šimeón vybudoval judské pevnosti, obehnal je mohutnými hradbami s vysokými věžemi i branami se závorami a uložil do pevností zásoby.34Potom Šimeón poslal vybrané muže ke králi Démétriovi, aby zjednal zemi úlevu od daní, protože Trýfón nedělal nic, než jen loupil.35Král Démétrios na toto poselství odpověděl písemně listem tohoto znění: 36„Král Démétrios zdraví velekněze Šimeóna, přítele králů, i starší a celý židovský národ!37Zlatý věnec a palmovou ratolest, které jste poslali, jsme obdrželi. Jsme připraveni sjednat s vámi velkou mírovou smlouvu; též napsat výběrčím, aby vám prominuli závazky.38Co jsme dříve s vámi sjednali, platí. Pevnosti, které jste vystavěli, patří vám.39Odpouštíme vám všechny omyly a provinění až do dnešního dne a promíjíme vám i korunovační věnec, za který dlužíte. Pokud by snad v Jeruzalémě byly ještě některé pohledávky, platit se nebudou.40Jsou-li mezi vámi někteří, aby byli zapsáni k našemu dvoru, ať jsou zapsáni. Budiž mezi námi mír!“ 41Roku stého sedmdesátého bylo sňato pohanské jho z Izraele.42Lid začal psát v listinách a smlouvách: „Roku prvního vlády velekněze Šimeóna, vojevůdce a vládce židů.“
Šimeónova vítězství
43V těch dnech se Šimeón utábořil u Gezeru a obklíčil jej svými šiky. Dal zhotovit obléhací věž, přitáhl ji k městu, pobořil jednu věž a dobyl ji.44Vojáci vyskákali z obléhací věže do města; vznikl tam veliký zmatek.45Obyvatelé města se ženami a dětmi vystoupili na hradby, trhali si šaty a hlasitě bědovali, prosili Šimeóna, aby jim podal pravici ke smíru.46Volali: „Nejednej s námi podle našich špatností, ale podle svého milosrdenství!“47Šimeón se dal usmířit a přestal proti nim bojovat. Z města je však vyhnal a očistil domy, v nichž byly modly; tak vešel do města s chvalozpěvy a dobrořečením.48Z města vyházel všechno nečisté a usadil tam muže dodržující Zákon, zesílil jeho opevnění a zbudoval si tam sídlo. 49Posádka jeruzalémského hradu, které byl znemožněn styk s okolím, nákup i prodej, trpěla velikou nouzí a četní zemřeli hladem.50Úpěnlivě volali k Šimeónovi, aby přijal nabízenou pravici ke smíru. On ji přijal, ale vyhnal je odtamtud a očistil hrad od neřádu.51Dvacátého třetího dne, druhého měsíce roku stého sedmdesátého prvního vešel do něho s chválami a s palmovými ratolestmi za zvuku citer, cymbálů a harf, s chvalozpěvy a písněmi, protože byl potřen veliký nepřítel uprostřed Izraele.52Šimeón ustanovil, aby se každého roku tento den radostně oslavoval. Zesílil opevnění chrámové hory naproti hradu a usídlil se tam se svou družinou.53Když potom Šimeón viděl, že jeho syn Jóchanan dospěl v muže, ustanovil ho velitelem všech vojsk. Usadil se v Gezeru.