Jóel 2 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Výzva k pohotovosti - Metla škůdců připravuje na příchod dne Hospodinova.

1 Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko 2 den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení. 3 Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. A vyváznout před ním nelze. 4 Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu. 5 Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor, praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště. Je jako mocný lid seřazený k boji. 6 Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou. 7 Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby. Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy. 8 Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem. Když narazí na oštěpy, neprořidnou, 9 vnikají do města, běhají po hradbách, na domy vystupují, lezou okny jak zloděj. 10 Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář. 11 Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?

— Výzva k návratu - Bůh přijme kajícníky, kteří se k němu obrátí celým srdcem.

12 Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. 13 Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem. 14 Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání, a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha. 15 Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění! 16 Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky. 17 Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: „Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: ‚Kde je jejich Bůh?‘“

— Zaslíbení spásy - Bůh zbaví kající lid škůdců a obnoví řád nebes i země.

18 Horlivě se ujme Hospodin své země a se svým lidem bude mít soucit. 19 Hospodin se ozve a řekne svému lidu: Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej, abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody. 20 Vzdálím od vás Seveřana, zaženu ho do vyprahlé, zpustošené země, jeho předvoj do moře východního, jeho zadní voj do moře západního. A bude z něho vystupovat zápach, hnilobný puch, neboť chtěl vykonat veliké věci. 21 Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin. 22 Neboj se, dobytku na poli, stepní pastviny se zazelenají, strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu. 23 Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha, neboť vám dá učitele spravedlnosti a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních. 24 Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem. 25 Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal. 26 Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben. 27 Poznáte, že jsem uprostřed Izraele. Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není. A můj lid nebude navěky zahanben.

Bible, překlad 21. století

Strašlivé vojsko

1 Ať na Sionu troubí polnice, na mé svaté hoře poplach vyhlaste! Všichni obyvatelé země ať se třesou, neboť přichází Hospodinův den! Ano, blíží se 2 temný a chmurný den, den zahalený soumrakem! Jako se úsvit rozlévá po horách, blíží se veliká a mocná armáda, jaká odpradávna nikdy nebyla a navěky už nebude žádná podobná: 3 Před nimi sžírající oheň, za nimi plamen plápolá. Před nimi zem jak zahrada Eden, za nimi zpustošená pustina – uniknout není kam! 4 Napohled se podobají koním, řítí se vpřed jak oři váleční. 5 Rachotí jako jízda s vozy, skáčou přes horské vrcholy. Hučí, jako když slámu hltají plameny, jako mocné vojsko seřazené do bitvy. 6 Před nimi se chvějí národy, ve tváři blednou zděšením. 7 Řítí se vpřed jako vojáci, jako hrdinové útočí na hradby; směru se drží každý z nich, ze své dráhy se neodchýlí. 8 Jeden do druhého nevráží, každý sleduje svůj cíl, a i když na obranu narazí, neřídne jejich šik. 9 Na město se vrhají, řítí se na hradby, šplhají na domy, vnikají okny jako zloději. 10 Před nimi země třese se i samo nebe se musí chvět; slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd.^[1] 11 Hospodin sám pak burácí v čele své armády; jeho tábor je obrovský, řipraven plnit jeho rozkazy. Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den! Kdo jej může snést?

Roztrhněte svá srdce

12 A proto ještě teď, praví Hospodin, vraťte se ke mně celým srdcem svým, s postem, pláčem a truchlením! 13 Roztrhněte svá srdce, a ne pláště své, k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se; je přece milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští.^[2] 14 Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí, a požehnání nám zanechá, aby zas byly moučné oběti a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha. 15 Ať na Sionu troubí polnice, vyhlaste půst, všechny svolejte! 16 Shromážděte lid, posvěťte shromáždění, sezvěte starce, shromážděte děti i malé kojence. Ženich ať vyjde z ložnice a nevěsta ze svého pokoje. 17 Kněží, kteří Hospodinu sloužíte, plačte mezi síní a oltářem! Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej posměchu své dědictví, ať nejsou pořekadlem pro pohany!^[3] Proč se má říkat mezi národy: ‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“

Hospodin se slituje

18 Hospodin se pak rozhorlí pro svou zem a nad svým lidem se slituje. 19 Hospodin svému lidu odpoví: „Hle, posílám vám obilí, víno a olej do sytosti!^[4] Nevydám vás už nikdy víc posměchu mezi pohany. 20 Severní vojsko od vás vyženu daleko na vyprahlou pustinu – jeho přední voj do Moře mrtvého, zadní pak do Středozemního; a vzejde z něho smrad a puch.“ Ano, on vykonal věci veliké, 21 neboj se, země, jásej a raduj se! Hospodin vykonal věci veliké, 22 ať už se nebojí polní zvěř! Širé pastviny zas budou zelené, stromy ponesou své ovoce a fíkovník s révou vydají užitek.^[5] 23 Synové Sionu, jásejte, v Hospodinu, svém Bohu, se radujte, neboť vám dá déšť, jak se patří, vylije na vás liják vydatný, podzimní i jarní, jako dřív.^[6] 24 Tvá humna budou plná obilí, tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji. 25 Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, ponravy i housenky – mé veliké vojsko, které jsem na vás vypravil. 26 Budete jíst a jíst až do sytosti a jméno Hospodina, svého Boha, velebit, toho, jenž pro vás koná zázraky: Můj lid už navěky nedojde potupy! 27 A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli, že váš Bůh jsem já, Hospodin, a žádný jiný není. Můj lid už navěky nedojde potupy!

Bible Kralická

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest, 2 Den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů. 3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo před ním. 4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou. 5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě. 6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec. 7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých. 8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni. 9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj. 10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj. 11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti? 12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením. 13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého. 14 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu. 15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění. 16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své. 17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich? 18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým. 19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany. 20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná. 21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své. 22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou. 23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas. 24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem. 25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás. 26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky. 27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky. 28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou. 29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého, 30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové. 31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný, 32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

New International Version

An army of locusts

1 Blow the trumpet in Zion; sound the alarm on my holy hill. Let all who live in the land tremble, for the day of the Lord is coming. It is close at hand – 2 a day of darkness and gloom, a day of clouds and blackness. Like dawn spreading across the mountains a large and mighty army comes, such as never was in ancient times nor ever will be in ages to come. 3 Before them fire devours, behind them a flame blazes. Before them the land is like the garden of Eden, behind them, a desert waste – nothing escapes them. 4 They have the appearance of horses; they gallop along like cavalry. 5 With a noise like that of chariots they leap over the mountaintops, like a crackling fire consuming stubble, like a mighty army drawn up for battle. 6 At the sight of them, nations are in anguish; every face turns pale. 7 They charge like warriors; they scale walls like soldiers. They all march in line, not swerving from their course. 8 They do not jostle each other; each marches straight ahead. They plunge through defences without breaking ranks. 9 They rush upon the city; they run along the wall. They climb into the houses; like thieves they enter through the windows. 10 Before them the earth shakes, the heavens tremble, the sun and moon are darkened, and the stars no longer shine. 11 The Lord thunders at the head of his army; his forces are beyond number, and mighty is the army that obeys his command. The day of the Lord is great; it is dreadful. Who can endure it?

Rend your heart

12 ‘Even now,’ declares the Lord, ‘return to me with all your heart, with fasting and weeping and mourning.’ 13 Rend your heart and not your garments. Return to the Lord your God, for he is gracious and compassionate, slow to anger and abounding in love, and he relents from sending calamity. 14 Who knows? He may turn and relent and leave behind a blessing – grain offerings and drink offerings for the Lord your God. 15 Blow the trumpet in Zion, declare a holy fast, call a sacred assembly. 16 Gather the people, consecrate the assembly; bring together the elders, gather the children, those nursing at the breast. Let the bridegroom leave his room and the bride her chamber. 17 Let the priests, who minister before the Lord, weep between the portico and the altar. Let them say, ‘Spare your people, Lord. Do not make your inheritance an object of scorn, a byword among the nations. Why should they say among the peoples, “Where is their God?” ’

The Lord’s answer

18 Then the Lord was jealous for his land and took pity on his people. 19 The Lord replied^[1] to them: ‘I am sending you grain, new wine and olive oil, enough to satisfy you fully; never again will I make you an object of scorn to the nations. 20 ‘I will drive the northern horde far from you, pushing it into a parched and barren land; its eastern ranks will drown in the Dead Sea and its western ranks in the Mediterranean Sea. And its stench will go up; its smell will rise.’ Surely he has done great things! 21 Do not be afraid, land of Judah; be glad and rejoice. Surely the Lord has done great things! 22 Do not be afraid, you wild animals, for the pastures in the wilderness are becoming green. The trees are bearing their fruit; the fig-tree and the vine yield their riches. 23 Be glad, people of Zion, rejoice in the Lord your God, for he has given you the autumn rains because he is faithful. He sends you abundant showers, both autumn and spring rains, as before. 24 The threshing-floors will be filled with grain; the vats will overflow with new wine and oil. 25 ‘I will repay you for the years the locusts have eaten – the great locust and the young locust, the other locusts and the locust swarm^[2] – my great army that I sent among you. 26 You will have plenty to eat, until you are full, and you will praise the name of the Lord your God, who has worked wonders for you; never again will my people be shamed. 27 Then you will know that I am in Israel, that I am the Lord your God, and that there is no other; never again will my people be shamed.

The day of the Lord

28 ‘And afterwards, I will pour out my Spirit on all people. Your sons and daughters will prophesy, your old men will dream dreams, your young men will see visions. 29 Even on my servants, both men and women, I will pour out my Spirit in those days. 30 I will show wonders in the heavens and on the earth, blood and fire and billows of smoke. 31 The sun will be turned to darkness and the moon to blood before the coming of the great and dreadful day of the Lord. 32 And everyone who calls on the name of the Lord will be saved; for on Mount Zion and in Jerusalem there will be deliverance, as the Lord has said, even among the survivors whom the Lord calls.^[3]