Žalm 49 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

SLYŠTE TO, VŠICHNI LIDÉ

1 Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm. 2 Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte, 3 ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci. 4 Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti. 5 Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad. 6 Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci, 7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí? 8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. 9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho, 10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy. 11 Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným. 12 Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role. 13 Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou. 14 To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech. -Sela- 15 Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá. 16 Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme! -Sela- 17 Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu; 18 zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí. 19 I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře,“ 20 musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo. 21 Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou. - Sela-

Bible, překlad 21. století

1 Pro předního zpěváka. Žalm synů Korachových. 2 Všechny národy, naslouchejte, obyvatelé světa, poslyšte, 3 obyčejní lidé tak jako důležití, ať už jste chudí nebo bohatí. 4 Z mých úst teď moudrá slova zazní, rozumně mé srdce přemýšlí, 5 své ucho nakláním k moudré písni, za zvuků citery tajemství odhalím: 6 Proč bych se bát měl ve zlých časech, když jsem obklopen záští nepřátel? 7 Oni se spoléhají na vlastní jmění, chlubí se velikostí svého bohatství. 8 Jeden druhého však vykoupit nedokáže, nevnutí za něj Bohu úplatek. 9 Výkupné za život je příliš drahé, nikdo z nich toto nikdy nesvede! 10 Nikdo nebude naživu věčně, hrobová jáma nikoho nemine. 11 Jak vidno, i moudrý člověk zemře, stejně tak hyne tupec a hrubián, každý své jmění cizím zanechá! 12 Jejich hroby jim budou věčnými domy,^[1] na věky věků jim budou obydlím, třebaže dříve vlastnili pozemky. 13 Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou, tak jako zvířata musí zahynout! 14 Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí, i ti, kdo obdivují jejich výroky. séla 15 Do hrobu zahnáni budou jak ovce, smrt bude nakonec jejich pastýřem! Ráno pak poctiví pošlapají je, když jejich tělo bude v hrobě hnít daleko od jejich slavných obydlí. 16 Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí, on mě vytrhne z jeho sevření! séla 17 Proto se nestrachuj, když někdo bohatne ani když jeho dům slavně vzmáhá se. 18 Až zemře, nic s sebou nepobere, jeho nádhera s ním dolů nepůjde. 19 Za svého života sám sobě dobrořečil: „Musí se uznat, že máš blahobyt!“ 20 Musí však odejít za svými předky, světlo už nikdy nespatří. 21 Při vší své nádheře když lidé neprohlédnou, tak jako zvířata musí zahynout.

Bible Kralická

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. 2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. 3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. 4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. 5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. 6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? 7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. 8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, 9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), 10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. 11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. 12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. 13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. 14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. 15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. 16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. 17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. 18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. 19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: 20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

Slovo na cestu

Kapitola není v tomto překladu dostupná.

New International Version

For the director of music. Of the Sons of Korah. A psalm.

1 Hear this, all you peoples; listen, all who live in this world, 2 both low and high, rich and poor alike: 3 My mouth will speak words of wisdom; the meditation of my heart will give you understanding. 4 I will turn my ear to a proverb; with the harp I will expound my riddle: 5 Why should I fear when evil days come, when wicked deceivers surround me – 6 those who trust in their wealth and boast of their great riches? 7 No-one can redeem the life of another or give to God a ransom for them – 8 the ransom for a life is costly, no payment is ever enough – 9 so that they should live on for ever and not see decay. 10 For all can see that the wise die, that the foolish and the senseless also perish, leaving their wealth to others. 11 Their tombs will remain their houses^[1] for ever, their dwellings for endless generations, though they had^[2] named lands after themselves. 12 People, despite their wealth, do not endure; they are like the beasts that perish. 13 This is the fate of those who trust in themselves, and of their followers, who approve their sayings.^[3] 14 They are like sheep and are destined to die; death will be their shepherd (but the upright will prevail over them in the morning). Their forms will decay in the grave, far from their princely mansions. 15 But God will redeem me from the realm of the dead; he will surely take me to himself. 16 Do not be overawed when others grow rich, when the splendour of their houses increases; 17 for they will take nothing with them when they die, their splendour will not descend with them. 18 Though while they live they count themselves blessed – and people praise you when you prosper – 19 they will join those who have gone before them, who will never again see the light of life. 20 People who have wealth but lack understanding are like the beasts that perish.