Kazatel 6

Bible Kralická

1 Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná: 

2 Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc. 

3 Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on. 

4 Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá. 

5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen. 

6 A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí? 

7 Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti. 

8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi? 

9 Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha. 

10 Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám. 

11 A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk? 

12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem? 

Public Domain

Kazatel 6

Český ekumenický překlad

— Odepření dobrých darů

1  Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté: 

2  Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.  

3  Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.  

4  Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno;  

5  ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk.  

6  A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa?  

7  Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.  

8  A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má ze života utištěný, i kdyby žít uměl?  

9  Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.  

— Skrytost zítřka

10  Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.  

11  Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk?  

12  Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?  

© 2001 Česká biblická společnost