1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]
Žalm 102
Český ekumenický překlad
HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU
1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. 2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.