1Potom se Pavel vydal z Athén do Korintu.2Tam se setkal s jedním Židem jménem Akvila, původem z Pontu, který se s manželkou Priscillou nedávno přistěhoval z Itálie (císař Klaudius totiž nařídil, že všichni Židé musí opustit Řím). Pavel se k nim přidal,3protože jeho řemeslem, stejně jako jejich, bylo šití stanů. Bydlel tedy a pracoval u nich4a každou sobotu hovořil v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.5Když pak z Makedonie dorazili Silas a Timoteus, Pavel se zcela oddal kázání Slova a dokazoval Židům, že Ježíš je Mesiáš.6Když mu však odporovali a rouhali se, setřásl si prach z pláště se slovy: „Vaše krev na vaši hlavu, já jsem od ní čistý! Od této chvíle půjdu k pohanům.“7Odešel odtud a vstoupil do domu jistého bohabojného muže jménem Titus Justus, jehož dům sousedil se synagogou.8Krispus, představený synagogy, pak s celou svou domácností uvěřil Pánu. Stejně tak mnozí Korinťané, kteří naslouchali Pavlovi, uvěřili a dali se pokřtít.9Jedné noci Pán řekl Pavlovi ve vidění: „Neboj se, mluv a nemlč!10Já jsem s tebou a nikdo se tě ani nedotkne, aby ti ublížil. Mnozí v tomto městě totiž patří mně.“11A tak tu Pavel zůstal půldruhého roku a vyučoval mezi nimi Boží slovo.12Když se však řeckým[1] prokonzulem stal Gallio, Židé se svorně postavili proti Pavlovi a přivedli ho před soud13s žalobou: „Tento muž navádí lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem!“14Pavel se chystal něco říci, ale Gallio se obrátil k Židům: „Ach, vy Židé! Kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo vážný zločin, měl bych důvod vás vyslechnout.15Když se ale přete o slovech a jménech a o vašem Zákoně, vyřešte si to sami. Já takové věci soudit nehodlám!“16A s tím je vyhnal ze soudní síně.17Všichni se pak vrhli na představeného synagogy Sostena a bili ho přímo před soudem, ale Gallio na to vůbec nedbal.
Návrat do Antiochie a třetí cesta
18Když tam Pavel pobyl ještě nějakou dobu, rozloučil se s bratry a vyrazil s Priscillou a Akvilou na zpáteční cestu do Sýrie. V Kenchrejích si kvůli slibu, který složil, dal ostříhat vlasy.[2]19Když dorazil do Efesu, nechal je oba tam; sám šel do synagogy a hovořil se Židy.20Přemlouvali ho, aby ještě nějaký čas zůstal, ale on nesvolil.21Při loučení jim řekl: „Bude-li Bůh chtít, znovu se k vám vrátím.“ Vyplul z Efesu22a poté, co přistál v Cesareji, se vydal do Jeruzaléma. Tam pozdravil církev a odešel do Antiochie.23Když tam strávil nějaký čas, vypravil se znovu na cestu. Postupně procházel Galacii a Frygii a posiloval všechny učedníky.24Do Efesu zatím přišel jeden Žid jménem Apollos, výmluvný muž a znalec Písma, původem z Alexandrie.25Byl obeznámen s Pánovou cestou, a tak vroucně mluvil a přesně učil o Ježíši. Znal však jenom Janův křest.26Když začal směle mluvit v synagoze, uslyšeli ho Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu ještě přesněji.27Apollos se potom chtěl vydat do Řecka,[3] a tak ho bratři povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam dorazil, velmi prospěl těm, kdo z Boží milosti uvěřili.28Mocně totiž překonával Židy, když veřejně dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.