1Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována.2Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi3a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. „Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!“[1]4volali. „Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli?5Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!“6Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se jim ukázala Hospodinova sláva.7Hospodin promluvil k Mojžíšovi:8„Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít.“9Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem.10Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: „Nuže, slyšte, vy buřiči – máme vám z této skály vyvést vodu?“11Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.12Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!“13To je ta Mej-meriba, Voda sváru, kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost.[2]
Edomský odpor
14Mojžíš z Kádeše vyslal posly k edomskému králi se slovy: „Toto praví tvůj bratr Izrael: Jistě víš o všech útrapách, které nás potkaly.15Naši otcové sestoupili do Egypta a v té zemi jsme dlouho bydleli. Egypťané ale s námi a s našimi otci začali nakládat zle.16Volali jsme tedy k Hospodinu a vyslyšel nás, poslal svého anděla a vyvedl nás z Egypta.[3] Hle, nyní jsme ve městě Kádeš u hranic tvého území.17Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepůjdeme přes pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou[4] a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud nepřejdeme tvé území.“18Edom však řekl: „Neprojdeš mou zem. Jinak proti tobě vytáhnu s mečem!“19Synové Izraele mu odpověděli: „Půjdeme po silnici. Kdybychom se my nebo náš dobytek napili tvé vody, zaplatíme ji. Nejde o nic víc, chceme jen pěšky projít.“20Edom však řekl: „Neprojdeš!“ a vytáhl proti nim s velikým a mocným vojskem.21Edom odepřel Izraeli průchod svým územím, a tak jej Izrael musel obejít.
Áronova smrt
22Celá izraelská obec vytáhla z Kádeše a dorazila k hoře Hór.23Na hoře Hór u hranic edomské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi:24„Áron bude připojen ke svému lidu. Nevejde do země, kterou dávám synům Izraele, protože jste se u Mej-meriby vzepřeli mému příkazu.25Vezmi Árona i jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór.26Svlékni Áronovi roucho a obleč je jeho synu Eleazarovi. Áron pak bude připojen ke svému lidu – zemře tam.“27Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal; před očima celé obce vystoupili na horu Hór.28Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl je jeho synu Eleazarovi. Tam, na vrcholu hory, pak Áron zemřel a Mojžíš sestoupil z hory s Eleazarem.29Když celá obec viděla, že Áron zemřel, celý dům Izraele ho oplakával po třicet dní.