Matouš 14

Bible, překlad 21. století

1 V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes.[1]2 „To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“3 Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa,4 protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“[2]5 Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.6 Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila,7 že jí přísahal splnit jakékoli přání.8 Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“9 Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní.10 Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal.11 Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce.12 Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.13 Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst.14 Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.15 Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“16 „Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“17 „Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“18 „Přineste mi je,“ řekl jim.19 Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům.20 A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů.21 Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.22 Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy.23 Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám.24 Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní.25 Krátce před svítáním[3] se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině.26 Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“27 „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“28 „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“29 „Pojď!“ řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši.30 Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.31 Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.32 Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil.33 Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“34 Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu.35 Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné36 a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.