1Lepší je nemít děti, a mít ctnost, vždyť v její památce je nesmrtelnost. Ctnost má uznání u Boha i u lidí:2je-li přítomna, lidé ji napodobují a touží po ní, když je pryč. Triumfálně kráčí věky ozdobená věncem jako vítěz v závodě o neposkvrněnou trofej.3Bezbožným je spousta dětí k ničemu: jejich plané výhonky nezapustí hluboké kořeny a neuchytí se na pevném základu.4I kdyby načas vypustili větve, stojí nejistě, vítr jimi kýve a vichřice je vyrve z kořene.5Ratolesti se polámou, ještě než dorostou, a jejich plody přijdou vniveč – neuzrají k jídlu a budou k ničemu.6Ano, děti zplozené z hříšného styku na soudu svědčí o špatnosti rodičů.
Konec spravedlivých a hříšníků
7Spravedlivý však, i kdyby zemřel předčasně, v klidu spočine.8Ctihodnost stáří přece není v dlouhověkosti a neměří se počtem let.9Za šediny se počítá rozumnost a život bez poskvrny vydá za stáří.10Boží oblíbenec se stal jeho miláčkem; žil mezi hříšníky, ale byl přenesen.[1]11Bůh ho vzal, aby se v mysli nenakazil zlem a v duši se nedal svést žádným úskokem.12Vždyť svůdnost neřesti dokáže dobro zastínit a nevinnou mysl kazí vír žádosti.13Zakrátko došel zralosti, jako by prožil dlouhé roky.14Hospodin si oblíbil jeho duši, proto ho rychle vzal zprostřed špatnosti. Lidé to uviděli, ale nepochopili, toto poučení si k srdci nevzali:15Pro své vyvolené má Bůh milost a slitování, on sám bdí nad svými svatými.16Mrtvý spravedlivý odsoudí živé bezbožníky a rychle ukončené mládí usvědčí stáří ničemných.17Uvidí totiž, jak umírá moudrý, ale nepochopí, jaký záměr s ním měl Hospodin a proč ho odvedl do bezpečí.18Uvidí ho a opovrhnou jím, Hospodin se jim však vysměje.19Zbudou z nich jen zohavené mrtvoly k věčné potupě mezi mrtvými. Zůstanou bez hlesu, sraženi tváří k zemi a vyvráceni v základech. Navždy zůstanou suchým úhorem, budou trpět v bolestech a vzpomínka na ně pomine.20Až se budou počítat jejich hříchy, přijdou zděšeni a jejich nepravosti je usvědčí z očí do očí.