1Uvažují špatně, když říkají: „Náš život je krátký a bolestný, na lidskou smrt není lék a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel.2Jsme tu jen díky náhodě a za chvíli jako bychom tu ani nebyli. Dech v našem chřípí je pouhá pára a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce.3Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel a duch se rozplyne jako řídký vzduch.4I naše jméno se časem zapomene a na naše činy si nikdo nevzpomene. Život pomine jak stopy po mracích a jako mlha se rozptýlí, když ji rozeženou sluneční paprsky a slunce ji svým žárem zaplaší.5Náš čas pomíjí jako stín a není návratu ze smrti – její pečeť nelze rozlomit.6Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší, s mladickou vervou si užijme stvoření!7Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní, ať nám neuteče žádný jarní květ;8ověnčeme se poupaty růží, dříve než každá uvadne.9Nikdo z nás se nedrž stranou hýření, zanechme tu všude stopy své zábavy – vždyť to je náš úděl a naše poslání.10Utiskujme spravedlivé chudáky, nešetřeme vdovy, neberme ohled na starce a jejich šediny.11Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu, vždyť co je slabé, je nám k ničemu.12Spravedlivému pojďme chystat léčku, vždyť je nám protivný a překáží našim činům. Vytýká nám provinění proti Zákonu, kárá nás, že popíráme vlastní výchovu.13Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí, a říká si ‚Hospodinův služebník‘.[1]14Stal se obžalobou našich myšlenek, je nám nepříjemné jen na něj pohledět!15Nežije totiž tak jako ostatní a jeho způsoby se liší od jiných.16Považuje nás za mizery a štítí se našich cest jako nečistých. Tvrdí, že spravedliví skončí blaze a chlubí se, že Bůh je jeho otec.17Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě; přesvědčme se, jak to s ním dopadne!18Je-li tenhle spravedlivý Božím synem, jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel.19Prověřme ho urážkami a mučením, abychom poznali, jak je laskavý, a zjistili, co vydrží.20Pojďme ho odsoudit k potupné smrti, vždyť má prý shůry zastání!“21Takto uvažují, protože zbloudili zaslepeni vlastní špatností.22Neznají Boží tajemství, nevěří v odměnu zbožnosti a na odplatu bezúhonných duší nemyslí.23Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem své vlastní podoby,24z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.