1Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých.2Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali.3Marie tehdy vzala libru[1] velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.4Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl:5„Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů?[2] Mohlo se to rozdat chudým!“6To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.7Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu.8Chudé tu budete mít vždycky,[3] ale mě vždycky mít nebudete.“9Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.10Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara.11Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
Král na oslíku
12Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.13Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali: „Hosana!“[4] „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“[5] „Ať žije král Izraele!“14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:15„Neboj se, Dcero sionská! Hle, tvůj král přichází sedící na oslátku.“[6]16Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo.17Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých.18Když slyšeli, jaké zázračné znamení vykonal, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.19Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“
Zrno pšenice
20Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové.21Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“22Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.23Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven.24Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu.25Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.26Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí.27Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli.28Otče, oslav své jméno!“ Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“29Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“30Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám.31Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.32A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“33(Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)34Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“35Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde.36Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
Kdo uvěřil naší zprávě?
37Ačkoli před nimi vykonal tolik znamení, přece v něj neuvěřili.38Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě? Komu se Hospodinova paže zjevila?“[7]39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:40„Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“[8]41To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm.42Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy.43Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.44Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal.45Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal.46Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.47Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.48Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil.49Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit.50A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“