1Jošiášova památka je jako vonná směs, kterou připravil zručný voňavkář. Všem ústům je libá jako med, jak hudba, když se koná hodokvas.2Trápil se naším odpadlictvím[1] a hnusné ohavnosti odstranil.3Přilnul k Hospodinu celým srdcem a prosadil zbožnost v bezbožných časech.[2]
Jeremiáš
4Kromě Davida, Ezechiáše a Jošiáše všichni hřešili a hřešili. Protože opustili Zákon Nejvyššího, judští králové skončili;5svou moc nakonec předali jiným, svou slávu dali cizákům.6Ti vypálili svaté, vyvolené město a vyprázdnili jeho ulice,7jak to Jeremiáš pověděl. Trápili ho, a přitom byl prorok zasvěcený už v lůně matčině, aby vyvracel, ničil a bořil, ale i stavěl a sázel.[3]
Ezechiel a dvanáct proroků
8Ezechiel spatřil vidění Boží slávy, jež mu byla ukázána nad vozem s cheruby.9Zmínil se také o Jobovi,[4] který vždy chodil spravedlivými cestami.[5]10Kéž také kosti dvanácti proroků znovu vzklíčí z hrobů, neboť utěšovali Jákobův lid a zachraňovali ho pevnou nadějí!
Zerubábel, Jošua a Nehemiáš
11Jak máme vychválit Zerubábela? Byl jako pečetní prsten na pravici,12stejně jako Jošua, syn Jocadakův. Ti dva za svých dnů vystavěli Boží dům a vztyčili Hospodinu svatý chrám, vystrojený k jeho věčné slávě.13Také Nehemiášova památka je slavná: on vztyčil naše stržené hradby, vystavěl brány a závory a znovu postavil naše domy.
První praotcové
14Nikdo na světě nebyl jako Enoch – ten byl přece vzat vzhůru ze země!15Nenarodil se také muž jako Josef[6] – i jeho kostem byla projevena čest.16Sem, Set a Enoš[7] byli slavní, Adam však vévodí všem živým stvořením.
Sírachovec 49
Český ekumenický překlad
1Památka Jóšijášova je jako vonná směs, umně připravená mastičkářem. V ústech každého bude sladká jako med, jako hudba při popíjení vína. 2Jeho úmyslem bylo obrátit lid a vymýtit svévolné ohavnosti. 3Celým srdcem byl oddán Hospodinu a v čase svévole upevňoval zbožnost. 4Kromě Davida, Chizkijáše a Jóšijáše všichni se těžce provinili, opustili zákon Nejvyššího. Králové judští zanikli. 5Svou moc odevzdali jiným, svou slávu přenechali cizímu pronárodu. 6Cizáci zapálili vyvolené město, sídlo svatyně, a zpustošili cesty k němu. 7Nakládali s ním zle, jak předpověděl Jeremjáš; ten byl za proroka posvěcen už v životě matky, aby podvracel, hubil a ničil, ale i stavěl a sázel. 8Ezechiel měl vidění slávy, kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů; 9vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami. 10Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají. Neboť oni potěšovali lid Jákobův a vykupovali je vírou a nadějí. 11A jak oslavíme Zerubábela? On je jako pečetní prsten na pravé ruce. 12Stejně i Jóšuu, syna Jósadakova. Oni oba za svých dnů zbudovali Boží dům, vztyčili svatý chrám Hospodinu, připravený k věčné slávě. 13I Nehemjášova památka je velká. Opravil nám zřícené hradby, zhotovil brány a závory a obnovil nám domy. 14Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi; neboť byl ze země vzat vzhůru. 15Ani jako Josef se nikdo nenarodil. Byl předním mezi bratry, oporou lidu; pečovali o jeho kosti. 16Šém i Šét byli slavní mezi lidmi, ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.