:: ERF Bibleserver

Bible, překlad 21. století

1 Všemohoucí Pane, Bože Izraele, se stísněnou duší a skleslým duchem voláme k tobě. 2 Vyslyš nás, Hospodine, a smiluj se nad námi, neboť jsme proti tobě zhřešili. 3 Ty trůníš navěky, my ale věčně hyneme. 4 Všemohoucí Pane, Bože Izraele, vyslyš modlitbu nás mrtvých Izraelců, potomků těch, kdo proti tobě hřešili. Oni neposlouchali hlas Hospodina, svého Boha, a nás teď proto stíhá neštěstí. 5 Nevzpomínej v tuto chvíli na nepravosti našich otců, ale pamatuj na svou moc a na své jméno. 6 Vždyť ty jsi Hospodin, náš Bůh! Tebe, Pane, budeme chválit, 7 neboť jsi do našich srdcí vložil úctu k tobě, abychom vzývali tvé jméno. Budeme tě chválit ve svém vyhnanství, neboť jsme ze svého srdce vypudili veškerou nepravost svých otců, kteří proti tobě zhřešili. 8 Pohleď dnes na nás v tomto vyhnanství, kam jsi nás rozptýlil, abychom byli potupeni, prokleti a potrestáni za všechny nepravosti našich otců, kteří tě opustili, Hospodine, Bože náš!

Chvála moudrosti

9 Slyš, Izraeli, přikázání života, naslouchej, ať získáš rozumnost.^[1] 10 Proč, Izraeli, pročpak jsi v zemi svých nepřátel – zestárlý v cizí zemi, 11 poskvrněn s mrtvými už patříš k těm, kdo jsou v podsvětí? 12 Opustils pramen moudrosti!^[2] 13 Kdybys šel cestou Boží, žil bys navěky v pokoji. 14 Pouč se, kde je rozumnost, kde síla, kde poznání – tehdy se dozvíš, kde je dlouhověkost a život, kde světlo v očích a mír. 15 Kdo našel domov moudrosti, kdo vstoupil do jejích pokladnic? 16 Kde jsou ti, kdo ovládali národy, kdo panovali nad zemskými šelmami, 17 kdo se posmívali i ptactvu na nebi, kdo hromadili stříbro a zlato, v něž lidé doufají, a jejich majetek byl bezmezný? 18 Kde jsou ti, kdo se zabývali penězi, ale nezbylo po nich vůbec nic? 19 Zmizeli dole v podsvětí a místo nich povstali jiní. 20 Jejich nástupci spatřili světlo světa a žili na zemi, ale nepoznali cestu moudrosti, 21 nechápali její stezky a nedosáhli jí a jejich synové se jí vzdálili ještě víc. 22 Neslyšeli o ní v Kanaánu, neukázala se v Temanu. 23 Synové Hagařini, kteří na světě hledají poznání, obchodníci z Midiánu^[3] a Temanu, vypravěči bájí a hledači poznání – ani ti nepoznali cestu moudrosti a nevzpomněli si, kudy k ní. 24 Jak prostorný je, Izraeli, Boží příbytek, jak rozsáhlé panství, jež Bůh spravuje! 25 Je nesmírné a bez konce, nezměřitelně se tyčí do výše. 26 Tam se zrodili dávní obři slavné pověsti, urostlé postavy a v boji zkušení.^[4] 27 Nebyli to však oni, koho Bůh vyvolil, neukázal jim cestu vědění, 28 a tak zahynuli, neboť rozum neměli; zahynuli kvůli své hlouposti. 29 Kdo vystoupil do nebe, aby se chopil moudrosti, kdo ji snesl dolů z oblaků?^[5] 30 Kdo přeplaval moře, aby ji našel, kdo ji za ryzí zlato nakoupí? 31 O její cestě nikdo neví, nikdo netuší, kudy k ní. 32 Jen Vševědoucí, ten ji zná, ten ji svým důvtipem prozkoumal. On založil zemi navěky a naplnil ji čtyřnohými zvířaty. 33 On vyslal světlo – a ono šlo, zavolal je – a s bázní poslechlo. 34 Hvězdy se na svých místech zažehly a začaly se veselit. 35 Zavolal je – a řekly: „Tady jsme,“ pro svého Stvořitele rozzářily se vesele. 36 Takový je náš Bůh a nikdo jiný se mu nerovná. 37 Prozkoumal celou cestu vědění a ukázal ji svému služebníku Jákobovi, svému milovanému Izraeli. 38 Potom se moudrost ukázala na zemi a přišla žít mezi lidmi.^[6]

Český ekumenický překlad

Modlitba lidu v zajetí

1 Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, duše v úzkostech a sklíčený duch volají k tobě. 2 Slyš, Hospodine, a smiluj se, hřešili jsme proti tobě. 3 Ty přece trůníš navěky, a my jdeme do věčné záhuby. 4 Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, vyslyš prosbu potomků zemřelých Izraelců, synů těch, kteří proti tobě zhřešili. Neposlouchali hlasu Hospodina, svého Boha, proto na nás dolehly zlé věci. 5 Nevzpomínej na nepravosti našich otců, ale rozpomeň se v této chvíli na svou sílu a na své jméno. 6 Ty jsi Hospodin, náš Bůh, a my tě budeme velebit, Hospodine. 7 Proto jsi vložil do našich srdcí bázeň, abychom vzývali tvé jméno a tebe velebili ve svém vyhnanství, neboť jsme odvrátili své srdce od veškeré nepravosti svých otců, kteří proti tobě hřešili. 8 Pohleď, ještě dnes jsme ve vyhnanství, do něhož jsi nás rozptýlil k potupě, kletbě a trestu za všechny nepravosti našich otců, kteří odpadli od Hospodina, našeho Boha.“

Naučení pro lid

9 Slyš, Izraeli, přikázání života, popřejte sluchu, abyste se naučili prozíravosti. 10 Jak to, Izraeli, že jsi v zemi nepřátel, že jsi zestárl v cizí zemi, 11 nečistý jako mrtví, přičtený k těm v podsvětí? 12 Opustil jsi pramen moudrosti. – 13 Kdybys byl šel po cestě Boží, bydlel bys v pokoji navěky. 14 Nauč se, kde je rozumnost, kde je síla, kde je vědění. Poznáš zároveň, kde je dlouhý věk a život, kde je světlo očím a pokoj.

Moudrost nezávisí na lidech

15 Kdo našel její sídlo, kdo vešel do její klenotnice? 16 Kde jsou vladaři národů, ti, kdo panovali nad šelmami na zemi, 17 ti, kdo si pohrávali s nebeským ptactvem a hromadili stříbro a zlato, na které se lidé tak spoléhají, že jejich chtivost nezná meze? 18 Kde jsou ti, kdo pečlivě tepali stříbro, a jejich díla nelze nalézt? 19 Zmizeli, sestoupili do podsvětí a na jejich místo nastoupili jiní. 20 Ti mladší sice viděli světlo a bydleli na zemi, ale cestu k prozíravosti nepoznali. 21 Nepochopili stezky k ní, ani si ji neosvojili; jejich synové se daleko vzdálili od jejich cesty. 22 Nebylo o ní slyšet v Kenaanu, nelze ji spatřit v Témanu. 23 Ani synové Hagary, kteří se pídí po vědění na zemi, ani kupci z Meránu a Témanu nebo vypravěči bájí a ti, kdo se pídí po vědění, cestu k moudrosti nepoznali, nerozpomenuli se na stezky k ní. 24 Ó Izraeli, jak veliký je dům Boží, jak nesmírný je prostor, který ovládá! 25 Je tak veliký, že nemá konce, vysoký a nezměřitelný. 26 Tam se zrodili obři, ti pověstní z dávnověku, velké postavy a zkušení v boji. 27 Ty si však Bůh nevyvolil, ani jim neukázal cestu k prozíravosti, 28 proto zahynuli: chyběla jim rozumnost, zahynuli pro svou omezenost. 29 Kdo vystoupil na nebe, vzal moudrost a snesl ji z oblaků? 30 Kdo přeplul moře a našel ji a získá ji za vybrané zlato? 31 Nikdo nezná její cestu, ani nepochopí její stezku.

Moudrost je jen u Boha

32 Avšak ten, kdo ví všechno, zná ji, vynalezl ji svým věděním. On založil zemi na věčné časy a naplnil ji čtyřnohými zvířaty. 33 On vyslal světlo a ono šlo, zavolal je, a ono poslechlo s chvěním. 34 Hvězdy zazářily na vykázaných místech a jásaly. 35 Zavolal je a odpověděly: „Zde jsme“; zazářily jásavě vstříc svému Stvořiteli. 36 Takový je náš Bůh, jiný se mu nemůže rovnat. 37 Vynalezl všechny cesty rozumnosti a dal je svému služebníku Jákobovi, Izraeli, svému milému. 38 Tak se ukázala moudrost na zemi a setkala se s lidmi.