1Tak skončil Davidův rozhovor se Saulem. Jonatan tehdy celou duší přilnul k duši Davidově a zamiloval si ho jako sebe sama.2Toho dne Saul přijal Davida k sobě do služby a už ho nepouštěl domů k otci.3Jonatan s Davidem uzavřel smlouvu, neboť ho miloval jako sebe sama.4Svlékl si plášť, který nosil, a dal ho Davidovi; rovněž tak svou výstroj, svůj meč, luk i opasek.5David se vydával, kamkoli ho Saul posílal, a na všech taženích si vedl úspěšně. Saul ho proto jmenoval velitelem bojovníků. V celém vojsku i mezi Saulovými dvořany se těšil oblibě.6Když se poté, co David zabil Filištína, vojáci vraceli z boje, ženy ze všech izraelských měst vyšly králi Saulovi naproti se zpěvem a tancem. Vesele hrály na tamburíny a drnkačky7a při tanci prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, David desetkrát více!“8Saula to velmi rozzlobilo, ten popěvek se mu vůbec nelíbil. Říkal si: „Davidovi přiznali desetkrát více, a mně jen tisíce. Aby mu tak ještě dali království!“9Od toho dne Saul hleděl na Davida už vždycky podezíravě.10Druhý den se Saula zmocnil zlý duch od Boha, takže doma blouznil v prorockém vytržení. David hrál tak jako vždycky, ale Saul vzal kopí11a mrštil ho po něm. Napadlo ho totiž: „Přibodnu Davida ke zdi!“ David mu ale dvakrát uhnul.12Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil.13Aby se ho zbavil, jmenoval ho velitelem nad tisíci, takže táhl v čele vojska do boje i zpět.14David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním.15Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu.16Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.17Saul jednou Davidovi řekl: „Tady je má starší dcera Merab, dám ti ji za ženu. Jen buď mým vojevůdcem a veď Hospodinovy boje.“ (Saul si totiž říkal: Ať nepadne mou rukou, ale rukou Filištínů.)18David na to Saulovi odpověděl: „Kdo jsem já a jaký mám původ – co je můj otcovský rod v Izraeli, abych se měl stát královým zetěm?“19Když pak přišel čas její svatby s Davidem, provdal Saul svou dceru Merab za Adriela Mecholatského.20Saulova dcera Míkal se ale do Davida zamilovala. Když to sdělili Saulovi, líbilo se mu to.21Pomyslel si totiž: „Dám mu ji. Díky ní se chytí do pasti a padne rukou Filištínů.“ A tak Saul Davidovi řekl: „Teď máš druhou možnost stát se mým zetěm.“22Svým dvořanům přikázal: „Říkejte potají Davidovi: Jen se podívej, král tě má rád a všichni jeho dvořané tě milují. Teď se můžeš stát královým zetěm.“23A tak o tom Saulovi dvořané Davida přesvědčovali. David jim ale odpověděl: „Myslíte, že je to maličkost, stát se královým zetěm? Vždyť jsem jen bezvýznamný chudák.“24Když dvořané Saulovi sdělili, co David řekl,25Saul jim odpověděl: „Povězte Davidovi toto: Král nechce žádné věno, jen stovku filištínských předkožek jako pomstu nad královskými nepřáteli.“ (Saul totiž chtěl, aby David padl rukou Filištínů.)26Dvořané to sdělili Davidovi a jemu se líbilo, že by se mohl stát královým zetěm. Ještě než lhůta uplynula,27David vyrazil se svými muži, pobil dvě stě Filištínů, přinesl jejich předkožky a odpočítal je před králem, aby se stal jeho zetěm. Saul mu tedy dal svou dceru Míkal za ženu.28Když si Saul uvědomil, že Hospodin je s Davidem a že ho jeho dcera Míkal miluje,29bál se Davida ještě více a stal se navždy Davidovým nepřítelem.30Filištínští vládci stále vyráželi do boje. A kdykoli vyrazili, David byl pokaždé úspěšnější než všichni Saulovi hodnostáři. Tak si David získal slavnou pověst.
1. Samuelova 18
Český ekumenický překlad
— Saulovy nástrahy - Saul začíná Davida nenávidět, ale David získává lásku Jónatana, přízeň lidu i Saulovu dceru Míkal.
1 I skončil rozhovor se Saulem. Jónatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama.2 Saul ho totiž vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu.3A Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe.4 Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem.5 A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům. 6 Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.7 A křepčící ženy prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce.“ 8 Saul se velice rozzlobil; taková slova se mu nelíbila. Řekl: „Davidovi přiřkli desetitisíce, a mně jen tisíce. Už mu chybí jen to království.“9 Od onoho dne hleděl Saul na Davida stále s nedůvěrou. 10 Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citeru jako každý den. Saul měl v ruce kopí.11 Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: „Přibodnu Davida ke stěně.“ Ale David před ním dvakrát uhnul.12 Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.13 Proto ho Saul odstranil ze své blízkosti a ustanovil ho velitelem nad tisíci. A on vycházel a vcházel před lidem. 14 Na všech výpravách si David vedl úspěšně; Hospodin byl s ním.15 Když Saul viděl, jak velké má úspěchy, třásl se před ním strachem.16 Celý Izrael a Juda však Davida miloval, protože on před nimi vycházel a vcházel. 17 Jednou řekl Saul Davidovi: „Tu je má starší dcera Mérab. Dám ti ji za ženu, budeš-li statečně vést Hospodinovy boje.“ Saul si říkal: „Ať to není moje ruka, která ho zasáhne, nýbrž ruka Pelištejců.“ 18 David Saulovi odvětil: „Kdo jsem já a co je můj život a má otcovská čeleď v Izraeli, že mám být královým zetěm?“19 Avšak v době, kdy Saulova dcera Mérab měla být dána Davidovi, byla dána za ženu Adríelovi Mechólatskému.20 Davida si však zamilovala Saulova dcera Míkal. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo.21Saul totiž řekl: „Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Pelištejců.“ Davidovi však Saul řekl: „Můžeš se dnes stát mým zetěm prostřednictvím druhé.“22 A Saul svým služebníkům přikázal: „Namluvte nenápadně Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým zetěm.“23Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: „Myslíte si, že je lehké být zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný.“24Služebníci pak Saulovi oznámili: „David mluvil tak a tak.“ 25 Saul poručil: „Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o věno, leč o sto pelištejských předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královými nepřáteli.“ Saul si myslel, že David padne Pelištejcům do rukou.26 Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm. Ještě neuplynuly stanovené dny,27 když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Pelištejci dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm; Saul mu dal svou dceru Míkal za ženu. 28 Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera Míkal ho milovala.29 I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem. 30 A pelištejští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.