Nápověda

Slovo na cestu

Národ znovu potvrzuje svůj závazek vůči Bohu

1 Když se emorejští králové sídlící západně od Jordánu a kenaanští králové žijící u Středozemního moře dozvěděli, že Hospodin vysušil Jordán, dokud všichni Izraelci neprošli suchou nohou, ztuhla jim krev v žilách a ztratili chuť bojovat s tímto národem.
2 Hospodin přikázal Jozuovi: "Řekni lidem, aby si nabrousili nože a obřezali všechny izraelské syny, kteří nebyli obřezáni." (Bylo to tělesné znamení a mělo být symbolem obnovení smlouvy s Bohem. Po vzpouře v Kádes ji totiž přestali provádět.)
3 Jozue Boží nařízení důsledně splnil (a Bůh opět uznal Izrael za svůj národ). Znamení smlouvy tak bylo obnoveno. Místo, na kterém se to odehrálo, pojmenovali Gibeat haaralót, což znamená Pahorek předkožek.
4 Proč byl tento druhý obřad obřízky nařízen? Stalo se to proto, že všichni muži, kteří vyšli z Egypta a byli obřezáni, po cestě na poušti pomřeli.
5 Všichni muži, kteří opustili Egypt, byli obřezáni; ovšem ty, kteří se narodili na poušti, už nikdo neobřezal, a tak ani nebyla potvrzena jejich smlouva s Bohem.
6 Izrael tábořil na různých místech pouště po dobu čtyřiceti let, dokud všichni bojeschopní muži nevymřeli. To proto, že neposlechli Boží hlas a báli se vstoupit do Kenaanu. Hospodin se totiž zapřísáhl, že neuvidí zemi oplývající hojností mléka a medu, kterou zaslíbil již dávno jejich otcům.
7 Místo neposlušných otců tam vešli jejich synové. A ty Jozue obřezal, protože to na poušti nikdo neudělal.
8 Potom, co byl celý národ obřezán, zůstali v táboře, dokud z jejich ran nepřestala téct krev a neuzdravili se.
9 Zde Hospodin řekl Jozuovi: "Dnes jsem z vás sejmul pohanu, kterou jste na sebe uvalili (když se vás zmocnil strach a vyvolali jste tak u pohanů dojem, že vás nedokážu zavést do zaslíbené země)." Proto to místo nazval Gilgál, což v překladu znamená "Odvaleniště". Jmenuje se tak až dodnes.
10 A právě tam, v Gilgálu, na planině nedaleko Jericha, si Izraelci navečer čtrnáctého dne toho měsíce slavnostně připomněli nejdůležitější okamžik nedávné minulosti. Slavný den, díky kterému byli nyní svobodní. Den, kdy Bůh Izraelce ochránil před trestem, který seslal na Egypt, a vysvobodil je z otroctví.
11 Na druhý den po této slavnosti, při níž podle své tradice symbolicky jedli maso ze zabitého beránka, začali Izraelci poprvé jíst plodiny, které se urodily v jejich nové zemi. Obilí, jež tam nalezli, opražili na ohni a z umleté mouky napekli nekvašený chléb.
12 Tenkrát jim také Hospodin přestal z nebe posílat manu, potravu, kterou jedli po celou dobu svého putování na poušti. Nikdy víc se už od toho dne neukázala, neboť nová země jim poskytovala dostatek obživy.
13 Jednoho dne, když Jozue obhlížel Jericho a přemýšlel, jak na město nejlépe zaútočit, se z ničeho nic před ním objevil statný muž a v ruce držel tasený meč. Jakmile ho Jozue spatřil, rozhodně k němu přistoupil a zeptal se ho: "Patříš k nám Izraelcům nebo jsi náš nepřítel?"
14 "Přicházím, jako velitel Hospodinova vojska, abych se postavil do čela armády Hospodinových bojovníků," odpověděl ten muž jistým hlasem. Jakmile to Jozue uslyšel, padl na tvář a oddaně se ho zeptal: "Jaké rozkazy má tedy pro mne můj Pán?"
15 "Zuj si na důkaz úcty svoji obuv," odpověděl mu velitel Hospodinovy armády, "neboť zde na tomto místě ti předkládám vůli svatého Boha." Jozue tedy neváhal a ihned tak učinil.
© 2017 ERF Medien