Nápověda

Slovo na cestu

Zvědové mapují nedobyté území

1 Když Jozue dobyl už pořádný kus kenaanské země, shromáždili se všichni Izraelci v Šílu a postavili tam Hospodinovu svatyni.
2-3 Ačkoliv už byli Izraelci v zaslíbené zemi dost dlouho, sedm kmenů ještě stále neobdrželo svá území, a proto jim Jozue řekl: "Jak dlouho ještě chcete čekat, než konečně obsadíte opravdu celou zemi, kterou vám Hospodin váš Bůh věnoval?
4 Každý kmen ať ihned vyšle tři muže, kteří se vydají zmapovat dosud neobsazená území, a ti pak se zprávami o rozloze a podmínkách jednotlivých oblastí přijdou zpátky ke mně. Země potom bude rozdělena na sedm dílů, které se losováním přidělí jednotlivým kmenům."
5 Judovcům, kteří už svůj podíl dostali, zůstane jejich území na jihu a Josefovcům oblast na severu.
6 Zbylým sedmi kmenům však jejich podíly vylosujeme před zraky Hospodina, našeho Boha.
7 Losování se nezúčastní jedině lévijci, kteří byli Hospodinem určeni ke kněžské službě a kmeny Gádovců, Rúbenovců a polovina Manasesova kmene,které už rovněž od Hospodinova služebníka Mojžíše své podíly na východním břehu Jordánu obdržely."
8 Na Jozuův příkaz se tedy vybraní muži vydali na cestu, aby prohlédli a zmapovali celou neobsazenou zemi. S jejím popisem se pak měli vrátit zpět do Šílu k Jozuovi, aby tak konečně mohl před Hospodinovým zrakem celé území mezi Izraelce rozdělit.
9-10 Když se zanedlouho všichni vyslaní muži vrátili s kompletním seznamem všech měst a oblastí a s návrhem na rozdělení území na sedm částí, Jozue v Šílu přidělil před zraky Hospodina území všem zbývajícím izraelským kmenům.
11 Jako první byl vylosován kmen Benjamínovců, který obdržel oblast mezi Judovci a Josefovci:
12 Severní hranice jejich území začínala u Jordánu a stoupala ke skalnímu hřebenu severně od Jericha. Směrem na západ vystupovala do pohoří a vybíhala až k Bétávenské poušti.
13 Odtud hranice pokračovala ke skalnímu hřebenu jižně od Lúzu (jinak Bét-elu) a sestupovala k Atarót-adaru v hornaté oblasti jižně od Dolního Bét-chorónu.
14 Pak se stáčela na jih a podél hory jižně od Bét-chorónu se táhla až k judovskému Kirjat-baalu (jinak Kirjat-jearímu). Tam pak západní hranice končila.
15 Jižní hranice se táhne od okraje Kirjat-jearímu na západ a vede k prameni Neftóachu.
16 Pak sestupuje k úpatí hory tyčící se na severním okraji údolí Refájců, Hinómovým údolím sestupuje dále na jih k jebúsejskému skalnímu hřebenu a odtud až k prameni Rogelu.
17 Od pramene se stáčí na sever a vede k Slunečnímu prameni a odtud se táhne dále podél Kruhů ležícím naproti Adumímskému svahu. Potom sestupuje ke kameni Rúbenovce Bohana,
18 pokračuje severně ke skalnímu hřebenu nad Jordánskou pouští a sestupuje až k ní.
19 Dále pokračuje na sever ke skalnímu hřebenu u Bét-chogly a vybíhá k severní zátoce Mrtvého moře v místě, kde do něj ústí Jordán.
20 Východní hranicí je pak samotná řeka Jordán, která území přidělené Benjamínovcům uzavírá.
21 Na území přiděleném Benjamínovcům se nacházelo dvacet šest měst s okolními vesnicemi: Jericho, Bét-chogla, Emek-kesis, Bét-araba, Semárajim, Bét-el, Avím, Para, Ofra, Kefar-amóní, Ofní, Geba, Gibeón, Ráma, Beerót, Mispe, Kefíra, Mósa, Rekem, Jirpeel, Tarala, Sela, Elef, Jebús (později nazvaný Jeruzalém), Gibeat a Kirjat.
© 2017 ERF Medien