Nápověda

Slovo na cestu

1-2 Zbývající část území tedy obdržela druhá polovina Manasesova kmene (Manases byl nejstarší Josefův syn.) Protože Manasesův nejstarší syn Makír, později Gileádův otec, už za své hrdinské válečné činy získal území na východním břehu Jordánu, připadla losem určená území ostatním Manasesovým synům: Abíezerovcům, Chelekovcům, Asríelovcům, Šekemovcům, Cheferovcům a Šemídáovcům.
3 Cheferův syn Selofchad (Gileádův vnuk a pravnuk Manasesova syna Makíra) však neměl žádného syna, který by jako mužský potomek mohl obdržet svůj dědičný podíl území. Narodilo se mu jen pět dcer: Machla, Nóa, Chogla, Milka a Tirsa.
4 Ty však přišly ke knězi Eleazarovi, Jozuovi a zástupcům jednotlivých kmenů, kteří spolu rozdělovali území, a řekly jim: "Podle nařízení, které dal Mojžíšovi Hospodin, nám právem náleží stejné podíly území, jako bratrům našeho otce."
5-6 Protože jejich požadavek byl skutečně v souladu s Hospodinovým příkazem, bylo všem pěti Selofchadovým dcerám dáno právě tolik území jako jejich pěti prastrýcům. Tímto opatřením tedy Manasesův kmen získal vedle gileádského a bášanského území v Zajordání na východě celkem deset dalších oblastí na západ od Jordánu.
7 Hranice těchto oblastí se táhla od Ašeru k Michmetu ležícímu naproti Šekemu a dále vedla na jih na území Én-tapúachu.
8 (Kromě samotného města Tapúachu, které připadlo Efrajimovcům, získal Manasesův kmen celé tapúašské území.)
9 Hranice pak sestupovala k potoku Káně a podél severního břehu potoka pak pokračovala až ke Středozemnímu moři. Přestože celé území na severním břehu potoka náleželo Manasesovcům, některá z měst, která se tam nacházela, připadla Efrajimovcům.
10 Na jih od potoka, který tak tvořil přirozenou hranici, pak celá oblast náležela Efrajimovcům. Západní hranici obou území společně tvořilo Středozemní moře. Na severu pak Manasesův kmen sousedil s Ašerovci a na východě s Isacharovci.
11 Na území obou těchto kmenů vlastnili Manasesovci několik měst včetně jejich okolních vesnic. Bét-šeán, Jibleám, Dór, Én-dór, Taanak, Megidó a k tomu tři návrší.
12 Ačkoliv tato města náležela Manasesovcům, nevyhnali z nich původní obyvatele - Kenaance, a ti proto volně žili mezi Izraelci.
13 Teprve později, když Izraelci upevnili své postavení a obnovili svou moc, podrobili Kenaance nuceným pracím. Nikdy se jim však nepodařilo je ze země zcela vyhnat.
14 Přestože bylo oběma větvím Josefova kmene Efrajimovcům a Manasesovcům území spravedlivě přiděleno platným losem, ani jeden z kmenů nebyl se svým podílem spokojen. Zástupci obou kmenů proto přišli za Jozuem a vytýkali mu: "Naše kmeny jsou díky Hospodinovu požehnání mnohem větší než kterékoliv ostatní izraelské kmeny, a přesto jsme obdrželi jen jeden díl dobytého území. Proč jsi nám přidělil jen tak málo? Vždyť to území nám vůbec nestačí."
15 Nato jim však Jozue odpověděl: "Když tvrdíte, že váš kmen je skutečně tak velký a že území, které jste dostali, je pro vás příliš malé, potom jděte a obsaďte si hornaté území Perizejců a Refájců. Vykácejte jejich lesy a získáte tak další zemi."
16 "Nás je ale tolik, že by nám ani jejich pohoří nestačilo," odpověděli znovu Josefovci, "a navíc Kenaanci, kteří žijí v údolí Bét-šeánu i v údolí Jizreelu, jsou vyzbrojeni železnými válečnými vozy, takže bychom je jen stěží mohli porazit."
17 Nicméně Jozue dal Josefovcům stejnou odpověď jako na začátku a zopakoval: "Protože jste opravdu početný kmen, měli byste skutečně získat více území. Jste však dostatečně silní na to, abyste sami získali zalesněná horská území i oblasti, kde žijí Kenaanci ozbrojení železnými vozy. Vyžeňte je, lesy vykácejte a jejich území bude náležet jen a jen vám."
© 2018 ERF Medien