Nápověda

Slovo na cestu

Určení země na západ od Jordánu

1 Obsazená území na západ od Jordánu byla mezi zbývající izraelské kmeny rozdělena způsobem, jaký prostřednictvím Mojžíše určil sám Hospodin.
2 Pod dohledem Núnova syna Jozua a kněze Eleazara zástupci devíti a půl izraelského kmene o jednotlivá území losovali a každý kmen pak dostal právě tu oblast, kterou mu určil los.
3 Losování se nezúčastnily jen kmeny, které už od Mojžíše dostaly svá území na druhém břehu Jordánu a kmen Lévijců, kterému namísto jednolitého územního celku Hospodin slíbil náhradou své zvláštní požehnání.
4 Josefův kmen se naproti tomu rozdělil na dva samostatné celky, Manasesův a Efrajimův kmen, z nichž každý dostal své území.
5 Tímto způsobem byla tedy celá oblast přesně podle Hospodinova nařízení mezi Izraelce spravedlivě rozdělena.
6 V té době Izraelci ještě stále sídlili v Gilgálu a během rozdělování území přišli k Jozuovi zástupci Judova kmene v čele Kálebem (synem Kenazejce Jefuna), a ten se na Jozua obrátil se žádostí: "Věřím, že si ještě stále dobře pamatuješ slova, která na mou a tvou adresu pronesl před Mojžíšem v Kádeš-barneji sám Hospodin.
7 Bylo mi tenkrát čtyřicet let a Mojžíš nás spolu s deseti dalšími zvědy vyslal z Kádeš-barneje prozkoumat kenaanskou zemi. Když jsem se vrátil, podal jsem mu zprávu podle svého nejlepšího přesvědčení.
8 Naneštěstí ostatní zvědové, kteří šli s námi, vylíčili národu své dojmy způsobem, který vzal kuráž i těm nejodvážnějším.
9 A právě kvůli tomu, že jsem narozdíl od ostatních důvěřoval Hospodinovu slibu, že nám zaslíbenou zemi dá, mi tenkrát Mojžíš řekl: ‚Za to, žes neztratil důvěru v Hospodinovu moc, připadne území, kterým jsi právě prošel, tobě a tvým potomkům do trvalého vlastnictví.'
10-11 Když Mojžíš pronášel tato slova, putoval ještě Izrael pouští. Ale i přesto, že už od té doby uplynulo čtyřicet pět let, Hospodin stojí stále při mne a já jsem i ve svých pětaosmdesáti letech stále svěží a silný. Mám právě tolik energie k boji jako tenkrát, když mne Mojžíš vyslal na výzvědy.
12 Dej mi tedy nyní pohoří, které mi tehdy Hospodin daroval. Vzpomínáš si jistě, že jsem tenkrát hovořil i o Anákovcích, kteří tam sídlí ve velkých opevněných městech. S Hospodinovou pomocí se mi je však snad podaří porazit, neboť jeho slib platí dnes stejně, jako kdysi."
13-14 Když, domluvil, Jozue mu požehnal a přidělil mu do trvalého dědičného vlastnictví Chebrón, který Kálebovi za jeho oddanost Hospodinu skutečně právem náležel.
15 (Původně se Chebrón podle největšího z jeho obyvatel Anákovce Arby nazýval Kirjat-arba, což znamená Arbovo město.) Všichni Izraelci přijali přidělená území bez jakýchkoliv námitek a celá země tak žila v pokoji a v míru.
© 2018 ERF Medien