Nápověda

Slovo na cestu

Jóbův charakter

1 V zemi Úsu žil muž jménem Jób. Byl to člověk bezúhonný a bohabojný.
2-3 Měl početnou rodinu, sedm synů a tři dcery, a byl neobyčejně bohatý. Jeho stáda čítala 7000 ovcí, 3000 velbloudů, 500 spřežení skotu a 500 oslic. K tomu u něho pracovalo mnoho služebníků. Byl daleko nejbohatším dobytkářem v širokém okolí.
4 Pokaždé, když jeho synové slavili narozeniny, zvali své sourozence na hostinu. Stoly se prohýbaly pod vybraným jídlem a pitím.
5 Když hostina skončila - a někdy to trvalo i několik dní, Jób je všechny pozval k sobě, aby se za ně modlil. Časně ráno obětoval za každého z nich zápalnou oběť. Říkal si totiž: "Třeba moji synové zhřešili a zarmoutili Boha." Tak to dělával po řadu let.

Bůh dovoluje satanovi, aby mu odebral bohatství

6 Jednoho dne, když se nebeské bytosti shromáždily před Bohem, postavil se mezi ně i satan.
7 Hospodin se ho otázal: "Odkud přicházíš?" Satan na to odpověděl: "Procházel jsem zemi a prohlížel si ji."
8 Tu se Hospodin zeptal: "Všiml sis mého služebníka Jóba? Ne má na světě sobě rovného, ctí Boha a straní se všeho zlého."
9 "Jaký div, že tě ctí, když se mu to tak dobře vyplácí, " s výčitkou poznamenal satan.
10 "Vždycky jsi ho chránil, i jeho rodinu a majetek. Daří se mu skvěle - je se podívej na jeho bohatství! To se mu to uctívá!
11 Ale zkus mu to sebrat, a uvidíš, bude-li ti žehnat!"
12 "Dobrá," odpověděl Bůh. "Máš volnou ruku, pokud jde o jeho bohatství, jenom jeho těla se nedotýkej." S tím satana propustil.
13 Netrvalo dlouho a katastrofa udeřila, když Jóbovi synové a dcery právě hodovali v domě svého nejstaršího bratra.
14-15 Do Jóbova domu přiběhl čeledín se zprávou: "Šebovci nás přepadli na poli při orání, všechnu čeleď pobili a dobytek odehnali. Jediný já jsem utekl."
16 Ani nedomluvil a přiběhl další s ještě horší novinou: "Na pastvině spadl oheň od Boha a zabil všechny ovce i pastevce, jenom já jsem zůstal naživu."
17 Sotva to dořekl, vpadl dovnitř další muž a křičel:. "Tři bandy Kaldejců přepadly stádo velbloudů, povraždily hlídače a stádo odehnaly," křičel. "Nikoho neušetřili, než mě!"
18-19 K dovršení všeho čtvrtý posel zvěstoval: "Tvoji synové a dcery právě hodovali v domě nejstaršího, když se přihnal z pouště uragán, strhl dům a všechny je pohřbil v sutinách. Pře žil jsem jenom já jediný!"
20 Když Jób vše vyslechl, povstal, roztrhl svůj oděv, padl tváří do prachu a zašeptal:
21 "Nahý jsem na svět přišel, nahý ho zase opustím." "Bůh si vzal zpátky jen to, co mu stejně patřilo. Buď požehnáno jeho jméno!"
22 Ani přes to hrozné neštěstí nepřešla přes jeho rty výčitka vůči Bohu.
© 2018 ERF Medien