Nápověda

Slovo na cestu

Čtyři muži v ohnivé peci

1 Na příkaz krále Nebúkadnesara postavili v babylónské krajině na rovině Dúra zlatou sochu. Byla asi třicet metrů vysoká a tři metry široká.
2 Král Nebúkadnesar rozkázal, aby na slavnost jejího zasvěcení přišli nejenom vysocí hodnostáři a poradci, ale i úředníci, pokladníci a správci různých území.
3-4 Když se všichni shromáždili před sochou, královský hlasatel silně zvolal: "Vám všem, kteří jste sem přišli ze všech zemí, kteří pocházíte z různých národů a mluvíte různými jazyky, vám se nařizuje:
5 Jakmile uslyšíte slavnostní fanfáry královského orchestru, padnete a uctíte zlatou sochu, kterou přikázal král Nebúkadnesar postavit.
6 Kdo se opováží neposlechnout a soše se nepokloní, bude ihned vhozen do rozpálené pece."
7 A tak jakmile zazněly první tóny hudby, celý ten dav se okamžitě vrhl na zem a uctíval královu zlatou sochu.
8 Vzápětí přispěchali ke králi někteří babylónští astrologové
9 a škodolibě udali Judejce: "Buď živ, králi!
10 Ty jsi přikázal, aby bez výjimky každý člověk při zvuku hudby uctíval zlatou sochu.
11 Kdo tak neučiní, má být podle tvého rozkazu vhozen do rozpálené pece.
12 Představ si, že ti tři judští muži, kterým jsi svěřil správu nad babylónskou krajinou, mají tu odvahu ignorovat tvůj rozkaz. To jsou ti, kteří neuctívají babylónské bohy, a nyní se nepoklonili ani zlaté soše, kterou jsi nechal postavit."
13 Tato zpráva krále popudila. Rozzuřil se a nařídil, aby je k němu neprodleně přivedli. A tak se Šadrak, Méšak a Abed-nego dostali před krále.
14 Ten na ně spustil: "Jakto, že neuctíváte mé babylónské bohy a na můj příkaz se neklaníte zlaté soše?
15 Jste ochotni, jakmile uslyšíte fanfáry královského orchestru, padnout na zem a poklonit se? V případě, že to neuděláte, skončíte v rozpálené peci. Chtěl bych vidět toho boha, který by vás vyrval z mé moci."
16-17 Tři Judejci odvážně vyznali: "Je zbytečné, abychom o této věci hovořili. My uctíváme našeho Boha a věříme, že bude-li nás chtít zachránit z rozpálené pece i před tebou, udělá to.
18 A nebude-li chtít, pak si pamatuj, že my se v žádném případě babylónským bohům a tvé zlaté soše klanět nebudeme."
19-20 Tentokrát se už král rozčílil na nejvyšší míru až zesinal hněvem. Nařídil co nejvíc rozpálit pec a svým vojákům rozkázal, aby tyto vzbouřence svázali a hodili do ohně. A tak se i stalo.
21-23 Všechny tři - v šatech a svázané - uvrhli do pece. Protože její žár byl veliký a daleko zasahoval, a protože králův rozkaz musel být okamžitě splněn, doplatili na to někteří jeho vojáci životem. Ti, co rozkaz vykonali, uhořeli.
24 Král, který všechno pozorně sledoval, se náhle zděsil. Vyskočil ze svého trůnu a překvapeně se obrátil na své poradce: "Copak jsme tam nehodili tři svázané muže?" Ti mu odpověděli: "Jistě, králi!"
25 Nebúkadnesar vzrušeně pokračoval: "Podívejte se! Jsou tam čtyři a vůbec nejsou svázaní, dokonce se v peci procházejí a oheň jim neškodí. Ten čtvrtý vypadá jako Boží syn."
26 Nato král přispěchal k peci - tak blízko, jak jen mohl - a do žáru ohně zavolal: "Šadraku, Méšaku a Abed-negu, vy kteří sloužíte nejvyššímu Bohu, pojďte ven - sem ke mně!" A tak ti tři vyšli z pece ven.
27 Hned se kolem nich shlukli vysocí hodnostáři, ministři, poradci a různí úředníci a s údivem zjistili, že těm třem oheň vůbec neublížil. Nejenže neměli poškozené oděvy a ožehnuté vlasy, ale ani nebyli cítit dýmem.
28 Potom Nebúkadnesar slavnostně prohlásil: "Ať je požehnán Bůh Šadrakův, Méšakův a Abed-negův! Jeho posel zachránil ty, kteří mu oddaně sloužili a cele důvěřovali. Nebáli se a vzepřeli se mému královskému rozkazu, i když věděli, že jim hrozí smrt. Uctívají jen svého Boha, a proto odmítli poklonit se jinému.
29 Nařizuji tedy, aby každý člověk - ať je z kteréhokoli národa, ať mluví jakýmkoli jazykem a hlásí se k jakémukoli náboženství - byl výstražně potrestán, jestliže by řekl něco proti Bohu Šadrakovu, Méšachovu a Abed-negovu. Každý takový bude na kusy rozsekán a z jeho domu se stane hnojiště. Poznal jsem, že žádný jiný bůh není schopen někoho zachránit; tento však ano."
30 Od té chvíle se Šadrak, Méšak a Abed-nego těšili králově přízni a dařilo se jim jako správcům v babylónské krajině dobře.
31 Toto je prohlášení krále Nebúkadnesara, které poslal všem národům své říše: "Přeji vám pokoj!
32 Rozhodl jsem se, že vám oznámím, jak velké a podivuhodné věci se mnou učinil nejvyšší Bůh.
33 Jak mimořádné jsou jeho činy, jak podivuhodná je jeho moc! Jeho království je věčné, jeho vláda nikdy nepomine."
© 2017 ERF Medien