Nápověda

Slovo na cestu

Jóab kárá Davida

1 Králem však jeho slova otřásla, se slzami v očích zamířil do pokoje nad městskou branou a cestou naříkal: "Ach, můj synu Abšalóme! Můj milovaný synu Abšalóme! Kéž bych zahynul namísto tebe. Abšalóme, můj synu, můj drahý synu!"
2 O králově hlubokém zármutku nad Abšalómem se brzy doslechl jeho velitel Jóab a s ním celá armáda.
3 Zpráva, že král truchlí pro svého syna, však obrátila jejich radost z vítězství ve smutek.
4 Všichni se proto odebrali do města zahanbeni, jako kdyby utrpěli porážku.
5 Král si zatím zahalil tvář a bez ustání pro svého syna Abšalóma hlasitě naříkal.
6 Vzápětí ho však navštívil Jóab a řekl mu: "Lidé dnes zachránili život tobě i všem tvým ženám a dětem, a tys je přesto ponížil a chováš se, jako kdyby se za svůj čin měli stydět.
7 Zdá se, jako bys miloval své nepřátele a ty, kdo tě mají rádi, nenáviděl. Svým jednáním jsi dnes jasně ukázal, že velitelé ani jejich vojáci pro tebe nic neznamenají. Vidím, že bys byl mnohem šťastnější, kdybychom dnes třeba všichni zahynuli, ale tvůj syn zůstal naživu.

David se vrací do Jeruzaléma

8 Proto nyní vstaň, a jdi své muže povzbudit, jinak ti před samotným Hospodinem přísahám, že do večera zůstaneš sám, protože tě všichni opustí. A to bude horší, než všechny pohromy, které tě kdy v životě potkaly."
9 Král tedy vstal a posadil se do městské brány. Když se o tom doslechli obyvatelé města, všichni se k němu shromáždili a David je pozdravil.
10 Mezi Izraelci všech kmenů, kteří se původně postavili na stranu Abšalóma a nyní se rozutekli do svých domovů, se mezitím rozpoutal spor, jak řešit nově vzniklou situaci. Lidé, kteří přešli zpět na Davidovu stranu, horlivě prosazovali: "Vždyť král David nás vysvobodil z nadvlády našich úhlavních nepřátel, Pelištejců.
11 Abšalóm, kterého jsme my sami ustanovili svým panovníkem a který donutil Davida uprchnout z města, nyní zahynul v boji. Proč tedy neusilujete o to, aby se David opět vrátil na trůn?"
12-13 Král David mezitím požádal kněze Sádoka a Ebjátara, aby se vypravili k představitelům Judejců a vzkázali jim: "Přestože jste příslušníci mého vlastního rodu, jste poslední, kteří se ještě nepřipojili k odhodlání ostatních Izraelců. Podle toho, co se mi doneslo, se všichni rozhodli doprovodit mne zpět do mého paláce a zvolit mne opět svým králem. Proč tedy váháte a můj návrat také nepodpoříte?"
14 Potom král dodal: "Vzkažte rovněž mému synovci Amasovi, že mu chci ode dneška svěřit vedení celé armády namísto Jóaba. Dodejte, že jsem se zavázal Hospodinu, aby mne krutě potrestal, jestliže svůj slib nedodržím."
15 Těmito slovy si David opět naklonil přízeň Judejců, takže ho všichni podpořili jako jeden muž a vzkázali mu, aby se i s celým svým doprovodem vrátil.
16 Král se tedy vydal na zpáteční cestu, a když dorazil k Jordánu, setkal se s Judejci, kteří se vypravili do Gilgálu, aby krále uvítali a pomohli mu přebrodit řeku.
17-18 Připojil se k nim také Gérův syn Šimeí z Bachurímu spolu s dalšími tisíci Benjamínovci, a se svými patnácti syny a dvaceti sloužícími přišel také bývalý služebník Saulova dvora Síba.
19 Všichni společně spěchali, aby k Jordánu dorazili dříve než král, a přešli na druhý břeh. Když pak zanedlouho král přišel, pomohli jemu i jeho doprovodu překročit řeku a vyšli mu vstříc ve všem, oč je požádal.
20 Když se přebrodil také Gérův syn Šimeí, padl před králem na kolena a řekl mu: "Králi, odpusť mi, prosím, a navždy zapomeň na to, jak jsem ti ublížil, když jsi před časem odcházel z Jeruzaléma.
21 Dobře vím, že jsem se proti tobě provinil, ale právě proto jsem dnes přišel tak časně, abych se s tebou z celého Josefova kmene setkal jako první."
22 Vtom se ale opět ozval Serújin syn Abíšaj a řekl: "Šimeí urazil Hospodinem vyvoleného panovníka, a proto musí zemřít!"
23 "Nikoliv, Abíšaji. To není tvoje věc," odvětil David. "Už zase jednáš jako nelítostný nepřítel. Cožpak by měl v tak slavnostní den být kdokoliv v celé zemi popraven? Nezískal jsem snad zpátky izraelský trůn?"
24 Potom se král obrátil k Šimeímu, udělil mu svou milost a stvrdil ji přísahou.
25 K uvítání krále se z Jeruzaléma dostavil také Saulův vnuk Mefíbóšet, který se od té doby, co král David odešel, až do jeho návratu nemyl, neholil a nepral si šaty.
26 Když ho král spatřil, zeptal se ho: "Proč jsi neodešel se mnou, Mefíbóšete?"
27-28 Nato Mefíbóšet odpověděl: "Můj králi, chtěl jsem s tebou jít, ale protože jsem chromý, poslal jsem svého sluhu, aby osedlal mého osla. Můj služebník Síba mne však zradil, odjel beze mne a navíc mne před tebou pomluvil. Ty jsi však, můj pane, moudrý jako Boží posel, a proto udělej, co považuješ za nejlepší.
29 Přestože si všichni potomci mého děda od tebe nezaslouží nic než smrt, ty jsi mne pozval mezi hosty ke svému stolu. Jak bych tedy, můj králi, mohl od tebe žádat ještě něco více?"
30 Král ho přerušil: "Není třeba vést dlouhé řeči. Nařizuji, abyste si se Síbou půdu rozdělili."
31 Avšak Mefíbóšet králi odvětil: "Ať si klidně vezme všechno, můj pane. Mně stačí, že jsi se v pořádku vrátil domů."
32-33 Dalším, kdo přišel, aby s králem překročil Jordán byl také osmdesátiletý Barzilaj z Rogelímu v Gileádu. Díky svému velkému bohatství byl jedním z těch, kdo v Machanajimu zaopatřoval krále.
34 Král Barzilajovi navrhl: "Doprovoď mne na druhou stranu a odejdi se mnou do Jeruzaléma. Budu se tam o tebe starat."
35 Barzilaj však králi odpověděl: "Králi, jak dlouho myslíš, že bych s tebou ještě mohl v Jeruzalémě žít?
36 Je mi už osmdesát let a život v takovém věku už není, co býval. Vždyť už ani nedokážu vychutnat dobré jídlo či nápoj a jen stěží bych ještě slyšel hlasy tvých zpěváků. Byl bych ti jenom na obtíž.
37 Překročím s tebou Jordán a kousek tě doprovodím, ale potom se opět vrátím domů. Není třeba, abys mi prokazoval takovou přízeň.
38 Chci dožít a zemřít ve městě, kde odpočívá můj otec a matka. Je zde však se mnou (můj syn) Kimhám. Vezmi ho tedy, můj panovníku, namísto mne a udělej pro něho, cokoliv budeš chtít."
39 Nato král odpověděl: "Ať se tedy ke mně Kimhám připojí a já pro něj vykonám, cokoliv si ode mne budeš přát."
40 Král David potom společně s ostatními překročil Jordán, na druhém břehu políbil Barzilaje na rozloučenou, a když mu požehnal, Barzilaj se vrátil domů.
41 Kimhám však pokračoval s králem dále do Gilgálu, kde je přivítal celý kmen Judejců a polovina příslušníků ostatních kmenů Izraele.
42 Vzápětí však Izraelci předstoupili před krále a začali si stěžovat, že všichni Judejci si záměrně pospíšili, aby přešli s králem a jeho doprovodem přes Jordán bez přítomnosti příslušníků ostatních izraelských kmenů.
43 Nato však Judejci Izraelcům odpověděli: "Udělali jsme to, protože král je náš příbuzný. Proč se kvůli tomu tolik hněváte? Ujídali jsme snad z jeho zásob? Nebo jsme za to od něj očekávali nějakou odměnu?"
44 Izraelci se však nedali a pokračovali: "Proč nás tedy tak přehlížíte? Vždyť vzhledem k počtu izraelských kmenů máme na krále Davida desetkrát větší nárok, než vy. A navíc jsme s návrhem, aby se náš král vrátil, přišli jako první!" Judejci však nezůstali o nic pozadu, odpověděli ještě neústupněji než ostatní Izraelci a tak se mezi nimi brzy rozpoutala hádka.
© 2018 ERF Medien