Nápověda

Slovo na cestu

David oplakává mrtvého Saula a Jónatana

1 V době, kdy už byl král Saul mrtev, se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekovci zpět do Siklagu.
2 Tři dny nato se ve městě objevil nějaký muž ze Saulovy armády. Byl celý špinavý a zaprášený a na znamení smutku měl roztržený oděv a hlavu posypanou prachem. Vyhledal Davida, a když ho našel, padl před ním na kolena a poklonil se až k zemi.
3 "Odkud přicházíš?" otázal se ho David. "Uprchl jsem z ležení izraelského vojska," odpověděl muž.
4 "Co se stalo?" ptal se dále David. "Řekni mi všechno, co víš." "Celá armáda se pod náporem Pelištejců dala na ústup," odvětil voják. "Mnoho mužů však na útěku zahynulo a padl také král Saul a jeho syn Jónatan."
5 Sotva mladík domluvil, David vyhrkl: "Jak víš, že Saul i Jónatan jsou mrtví?"
6-7 "Právě jsem prchal z pohoří Gilbóa, když vtom jsem zahlédl zraněného Saula, jak se opíral o své kopí," začal vysvětlovat mladík. "Vozy a jezdci Pelištejců se k němu nezadržitelně blížili, ale když se otočil a uviděl mne, ještě na mě zavolal.
8 Když jsem mu dal najevo, že ho slyším, zeptal se mne, kdo jsem. Amálekovec, odpověděl jsem.
9 Nato mi Saul řekl: Přistup prosím blíže a zabij mě. Jsem smrtelně raněn a prožívám ukrutnou bolest, ale život mne stále nechce opustit.
10 Viděl jsem, že nemá žádnou šanci na přežití, a proto jsem k němu přišel a usmrtil ho. Potom jsem z jeho hlavy sňal královskou korunu a odepjal mu z ruky náramek a spěchal s nimi za tebou."
11-12 Když to David i všichni jeho muži slyšeli, roztrhli na znamení zármutku svůj oděv. Pak se společně až do večera postili a naříkali nad smrtí krále Saula a jeho syna Jónatana i nad množstvím Hospodinova izraelského lidu, který nepřátelé pobili.
13 Sotva se však David vzpamatoval z počátečního otřesu, znovu se zeptal muže, který mu zprávu o králově smrti oznámil: "Řekni mi ještě jednou, odkud vlastně jsi?" "Jsem syn amálekovského bezdomovce," odpověděl muž.
14-16 "Jak ses tedy opovážil vztáhnout ruku na Hospodinem vyvoleného izraelského krále a usmrtit ho?" obořil se na něj David. "Dopustil ses vraždy, a proto nyní za ni poneseš odpovědnost. Vlastními ústy jsi přiznal, že jsi zabil vladaře, jehož vyvolil Hospodin, a sám sebe jsi tak usvědčil." Nato poručil jednomu ze svých strážců, aby toho muže popravil. Strážce jeho rozkaz bez váhání vyplnil a muže na místě usmrtil.

David oplakává mrtvého Saula a Jónatana

17-18 Na památku Saula a jeho syna Jónatana potom David složil žalozpěv a nazval jej "Píseň luku". Rovněž nařídil, aby se tento žalozpěv naučili a zpívali všichni lidé v celém Izraeli. (Jeho text je zapsán v Knize Přímého.)
19 "Ubohý Izraeli, tvou chloubu zabili na úbočích hor. Tvoji mocní hrdinové zahynuli!
20 Neoznamujte to však v Gatu ani v Aškalónu, ať se bezbožní Pelištejci neradují a nejásají.
21 A ty, pohoří Gilbóa, kéž nikdy již nepoznáš rosu ani déšť, nechť tvé svahy zprahnou a zůstanou holé. Právě na nich v potupě leží štít vladaře Saula a již dávno ztratil svůj lesk a třpyt.
22 Namísto oleje lpí na něm krev, neboť Saulův meč nezahálel ani Jónatanův luk se nemíjel cíle, když se jejich rány nořily do těl nepřátel.
23 Když Saul i Jónatan žili, každý je ctil a miloval. Dokonce ani smrt je nerozdělila. Byli rychlejší než orli a mocnější než lvi.
24 Nyní však, ženy Izraele, truchlete pro Saula. Odíval vás do šarlatu a nádherných hávů, vaše roucha zdobil zlatem.
25 Oba mocní hrdinové však padli v boji! Jónatan leží mrtev na úbočích hor.
26 Truchlím pro tebe můj bratře Jónatane, tolik jsem tě miloval. Tvůj vztah ke mně byl vřelejší, než láska, kterou může dát žena.
27 Oba mocní hrdinové však padli v boji a jejich zbroj ulehla s nimi."
© 2017 ERF Medien