Nápověda

Slovo na cestu

Šalomounovy díky za Boží přízeň

1-2 Šalomoun tehdy prohlásil: "Hospodin řekl, že bude přebývat v temném oblaku. Já jsem mu nyní vybudoval nádherný chrám, kde může sídlit navěky."
3-4 Poté se král obrátil ke všem okolostojícím Izraelcům, požehnal jim a pronesl k nim tuto řeč: "Chvalte Hospodina, Boha Izraele, neboť splnil svůj slib, který dal kdysi mému otci Davidovi. Tehdy mu oznámil:
5 ‚Od doby, kdy jsem vysvobodil svůj izraelský národ z Egypta, jsem si ještě mezi izraelskými rody nevybral žádné město, kde bych nechal vystavět svůj chrám, ani jsem si nevyvolil nikoho, aby mému národu vládl.
6 Teprve nyní jsem se rozhodl, aby v Jeruzalémě natrvalo spočinula sláva mého jména, a tebe, Davide, jsem postavil do čela svého lidu.'"
7 "Můj otec David," pokračoval Šalomoun, "celý život toužil vystavět Hospodinu, Bohu Izraele, chrám, který by byl hoden velikosti jeho jména.
8 Hospodin však mému otci řekl: ‚Tvá upřímná touha postavit pro mě chrám je dobrá a cením si jí, avšak za tvého života se nenaplní.
9 Můj chrám postaví až tvůj vlastní syn.'
10-11 Hospodin dnes svůj slib skutečně naplnil. Stal jsem se nástupcem svého otce Davida a nyní vládnu Izraeli, jak Hospodin předpověděl. Postavil jsem také pro Hospodina, Boha Izraele, chrám na počest jeho jména a přenesl do něj truhlu, ve které jsou ukryty desky Hospodinova Zákona. Smlouvy, kterou uzavřel se svým vyvoleným izraelským národem."

Šalomounova modlitba při posvěcení chrámu

12 Nato se Šalomoun postavil k Hospodinovu oltáři a před zraky všech shromážděných Izraelců pozvedl ruce k nebi.
13 Měl pro takové příležitosti uprostřed nádvoří bronzový stupeň o délce i šířce dva a půl metru a výšce jeden a půl metru. Vystoupil na stupeň a před všemi shromážděnými Izraelci poklekl. Potom vztáhl ruce k nebi a takto se modlil:
14 "Hospodine, Bože Izraele, nikde v nebi ani na zemi není žádný jiný Bůh, který by se ti mohl rovnat. Ctíš smlouvu lásky, jež jsi uzavřel se svými služebníky, s lidem, který tě oddaně následuje.
15 Naplnil jsi slib, kterým ses vlastními slovy zavázal mému otci Davidovi, a dnes jsi svá slova proměnil ve skutečnost.
16 Prosím tě, abys pamatoval na slib, který jsi dal mému otci Davidovi ohledně izraelského trůnu. Sám jsi mu slíbil, že budou-li tě jeho potomci ve všem respektovat, tak jako to činil on sám, zůstane královský trůn navždy následníkům z jeho rodu.
17 Proto tě jako Hospodina, Boha Izraele, prosím, abys dodržel sliby, které jsi mému otci Davidovi dal.
18 Dobře vím, že Bohu nelze vybudovat příbytek na zemi mezi lidmi. Vždyť ani celé nekonečné nebe tě nedokáže obsáhnout, jak by to tedy mohl dokázat chrám, který jsem vystavěl.
19 Přesto však dopřej sluchu mým prosbám o smilování a vyslyš mé modlitby, které ti předkládám.
20 Bdi nad tímto chrámem ve dne i v noci, neboť je místem, kde se bude uctívat tvé jméno. Vždyť právě zde ti máme předkládat své prosby, abys je vyslyšel.
21  Proto věnuj pozornost nejen mým naléhavým prosbám, ale také prosbám všech Izraelců, kteří vysílají své modlitby k tomuto místu. Slyš je z nebe, kde přebýváš, a odpovídej jim svým odpuštěním.
22 Když na někoho padne podezření, že se provinil proti svému bližnímu, a tento člověk bude vyzván, aby svou nevinu odpřísáhl zde, před tvým oltářem v chrámě,
23 potom v nebi pozorně naslouchej a dej průchod spravedlnosti. Vynes svůj rozsudek a viníka nechej nést důsledky jeho vlastních činů. Bude-li však skutečně nevinný, potvrď jeho bezúhonnost a zprosti ho obvinění.
24 Možná se proti tobě Izraelci proviní a ty dopustíš, aby je napadli a porazili jejich nepřátelé. Vráti-li se však Izraelci opět k tobě, uznají svou vinu, podrobí se tvé spravedlnosti a budou tě v tomto chrámu naléhavě prosit o pomoc,
25 potom je opět v nebi vyslyš, odpusť svému izraelskému národu jeho viny a navrať jim ztracenou zemi, kterou jsi daroval už jejich předkům.
26 Když dopustíš, aby kvůli nepravostem tvého lidu zemi postihlo sucho, ale Izraelci později své špatnosti zanechají a budou se ve tvém jménu s lítostí modlit tváří obráceni k tvému chrámu,
27 opět je v nebi vyslyš a odpusť svému vyvolenému izraelskému národu jeho viny. Nauč je, jak mají žít, a svlaž deštěm zemi, kterou jsi jim daroval jako dědictví.
28 Pomoz také, když tuto zemi zachvátí hladomor či zhoubná nemoc, přijde neúroda nebo obilí napadne plíseň, když přitáhnou hejna kobylek či nepřátelé obsadí izraelská města.
29-30 Ať už se objeví jakákoliv pohroma nebo choroba, vznese-li k tobě kdokoliv z tvého izraelského lidu svou modlitbu a prosbu a současně bude litovat provinění, kterého se sám vědomě dopustil, jestliže s nadějí vztáhne své ruce směrem k tomuto chrámu, potom ho v nebi, kde přebýváš, vyslyš. Každému odpusť a nalož s ním podle toho, jak jedná, neboť jedině ty znáš skutečné pohnutky všech lidí.
31 Potom tě Izraelci budou respektovat po celou dobu, kdy budou žít v zemi, kterou jsi daroval jejich předkům.
32 O tvé soucitné lásce, převeliké moci a úžasných činech se zcela jistě brzy doslechnou také všechny cizí národy. Proto když z daleké země přijde cizinec, který nepatří mezi Izraelce, aby ti vzdal čest a chválu, a bude se modlit s tváří obrácenou k tomuto chrámu,
33 vyslyš ze svého nebeského příbytku také jeho. Splň mu vše, oč tě požádá, aby se o tvé dobrotě dozvěděly všechny národy země a jejich obyvatelé tě mohli ctít stejně jako tvůj izraelský lid. Aby každý poznal, že tento chrám je vybudován pro chválu tvého jména.
34 Když pošleš Izraelce kamkoliv do války a oni tě budou prosit o pomoc s tváří obrácenou směrem k městu, které sis vyvolil, a k chrámu, který jsem pro tebe nechal postavit,
35 vyslyš, prosím, v nebi jejich modlitby a prosby a zastaň se jich.
36 Možná však vydáš Izraelce na pospas jejich protivníkům a necháš je odvléci do vyhnanství v blízké či vzdálené zemi, protože tě popudí svými nepravostmi. Vždyť na zemi není nikdo, kdo by byl cela bez viny.
37 Jestliže se však Izraelci v zemi svého zajetí skutečně změní, budou svých činů litovat a přímo tam, uprostřed národa svých pokořitelů, ti vyznají, že se provinili a jednali zle a podle, dopřej jim sluchu.
38 Jestliže se už tam, v zemi svého vyhnanství a nepřátel, kteří je odvlekli do zajetí, opět upřímně obrátí celou svou bytostí k tobě a budou se modlit s tváří obrácenou směrem k zemi, kterou jsi daroval jejich předkům, k městu, jež sis vyvolil, a k chrámu, který jsem postavil jen pro tebe,
39 potom ze svého nebeského příbytku opět vyslyš jejich volání a vysvoboď je. Odpusť jim, že se provinili, a promiň jim všechno, čeho se proti tobě dopustili.
40 Bože, shlédni, prosím, na toto místo a dopřej sluchu prosbám, které ti předkládám.
41 Projev svoji velikost, Hospodine, a vejdi spolu s truhlou smlouvy, symbolem své moci, do svého nového příbytku. Ať mohou kněží svědčit o tvojí záchraně a spravedliví se radovat ze tvé dobroty.
42 Bože, neodmítej toho, kterého jsi ustanovil králem, a pamatuj na laskavé sliby, které jsi dal svému služebníku Davidovi."
© 2018 ERF Medien