Nápověda

Slovo na cestu

Bůh naplňuje Chaninu prosbu o syna

1 V Efrajimském pohoří, ve městě Ramatajim-sófímu, žil kdysi muž jménem Elkána. Patřil ke kmeni Efrajimovců a byl synem Jeróchama, jehož předky byli Elíhú, Tochú a Súf.
2 Elkána se oženil se dvěma ženami. Jedna z nich - jménem Penina - přivedla na svět několik potomků, zatímco druhá, která se jmenovala Chana, byla neplodná a žádné děti neměla.
3 Pravidelně každým rokem se Elkána s celou svou rodinou ve stanovený čas vypravil na cestu do svatyně v Šílu, aby tam uctil všemocného Hospodina a přinesl mu své oběti a dary. V té době zastávali v Šílu kněžský úřad Chofní a Pinchas, dva synové nejvyššího kněze Élího.
4 Kdykoliv Elkána předložil Hospodinu svou oběť, vzal část, která mu náležela a spravedlivě ji rozdělil mezi Peninu a všechny ostatní členy své rodiny.
5 Pouze Chaně dal pokaždé dvojnásobný díl, protože ji navzdory její neplodnosti nadevše miloval.
6 Její bezcitná sokyně Penina však naopak využívala každou vhodnou příležitost, aby Chanu dráždila. Často se nepěkně vyjadřovala o její neplodnosti, a ponižovala ji ostrými urážkami.
7 Tak to šlo rok za rokem a pokaždé, když rodina putovala do Hospodinovy svatyně, urážela ji Penina tak dlouho, až Chana pro samý pláč a zármutek nemohla ani jíst.
8 Její muž Elkána se ji snažil těšit a říkal: "Neplač a raději něco dobrého sněz. Nemá cenu trápit se věcmi, které stejně nezměníš. Podívej se na to z té lepší stránky. Vždyť máš přece mne, svého muže, a to je víc, než kdybys měla deset synů."
9 Jednou, když zase byli všichni v Šílu, odešla Chana po obětní hostině k Hospodinově svatyni a zůstala stát nedaleko jejího vchodu, u kterého jako obvykle seděl kněz Élí.
10 S hořkostí v srdci se Chana s pláčem modlila k Bohu a
11 slibovala: "Ach, všemocný Hospodine! Prosím tě, pohlédni na zármutek a ponížení své služebnice, rozpomeň se na mne a pomoz mi. Odejmi ode mne, prosím, mou neplodnost a daruj mi syna. Jestliže mou prosbu vyslyšíš, slibuji, že ho na celý život zasvětím tobě do služby a na znamení toho, že je tvůj, mu nikdy neostříhám vlasy."
12 Zatímco se Chana tak usilovně a vroucně modlila, kněz Élí ji zpovzdálí pozoroval.
13 Netušil, že Chana v duchu rozmlouvá s Hospodinem. Protože si všiml, že se její rty pohybují, ale neslyšel žádný hlas, pokládal ji za opilou.
14 Řekl: "Jak dlouho se tady ještě budeš v tomto stavu předvádět? Jdi se raději domů vyspat a víno nech vínem."
15 Chana však Élímu odpověděla: "Ach ne, můj pane, já nejsem opilá. Jsem pouze hluboce zarmoucená. Nezapíjela jsem svůj žal, ale přišla jsem Hospodinu předložit své trápení a prosím ho o pomoc.
16 Neměj mi to tedy za zlé a nepokládej mne za ženu, která neví, jak se má chovat. Vždyť jsem se zde ve svém smutku a tíživé beznaději jen pokorně a upřímně modlila."
17 "V tom případě je všechno v naprostém pořádku," omluvil se Élí. "Jdi klidně domů a už se netrap. Neboť Bůh Izraele ti jistě dá to, o co jsi ho tak naléhavě prosila."
18 "Ach, děkuji, pane! Doufám, že na mne budeš vzpomínat jen v dobrém," řekla radostně Chana. Pak se s Élím rozloučila a odešla. Když se s novou nadějí v srdci vrátila ke stolu, dobře se najedla a na její tvář se opět vrátil úsměv.
19-20 Na druhý den hned časně zrána rodina vstala a po společné bohoslužbě se vydala na zpáteční cestu domů do Rámy. Krátce po návratu Hospodin vyslyšel Chaninu naléhavou prosbu a ona se svým mužem Elkánou skutečně otěhotněla. Když přišel její čas, porodila syna a řekla: "Svého chlapce jsem si vyprosila od Hospodina, a proto se bude jmenovat Samuel (což znamená Vyprošený od Boha)."
21-22 Když se Elkána za nějaký čas opět vypravil s celou rodinou na cestu do Šíla, aby tam podle svého slibu přinesl Hospodinu každoroční oběť, jeho manželka Chana zůstala se svým synem Samuelem doma a svému muži řekla: "Půjdu s vámi, až chlapec trochu povyroste a přestanu ho kojit. Potom ho odvedu do Hospodinovy svatyně a už navždy ho tam zanechám."
23 "Dělej, jak uznáš za vhodné," odpověděl jí nato Elkána. "Dokud kojíš, zůstaň se Samuelem doma. Budu se modlit, aby se všechno stalo tak, jak si přeje Hospodin." Chana tedy zůstala doma a pečlivě se starala o svého syna.
24 Když Samuel povyrostl a Chana ho přestala kojit, vzala tříletého býčka, půl pytle bílé mouky, měch vína, a přestože byl chlapec ještě malý, odvedla ho za doprovodu celé rodiny do Hospodinovy svatyně v Šílu.
25 Tam dala nejprve porazit býčka a spolu s ostatními dary jej předložila Hospodinu jako svou oběť. Potom svého syna uvedla k Élímu a
26 řekla mu: "Vzpomínáš si ještě na mne, můj pane? Já jsem ta žena, která před několika lety stála kousek od tebe před vchodem do svatyně a usilovně se modlila k Hospodinu.
27 Prosila jsem tenkrát o tohoto chlapce. Hospodin mou naléhavou modlitbu vyslyšel a dal mi, oč jsem ho žádala.
28 Vyprosila jsem si od něj syna a slíbila jsem, že ho na celý život odevzdám do jeho služby. Vyžádala jsem si ho od Hospodina pro Hospodina." Jakmile to Élí uslyšel, poklonil se před Hospodinem a spolu s Chanou mu děkoval.
© 2017 ERF Medien