Nápověda

Slovo na cestu

1 Jenom si, bratři, připomeňme židovské dějiny! Boží oblak se rozprostíral nad všemi našimi předky, když odcházeli z Egypta,
2 a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost.
3 Všem bylo duchovní potravou stejné slovo od Boha
4 a sílu čerpali všichni z téhož duchovního pramene, který je stále doprovázel - a to byl Kristus.
5 A přesto se většina z nich svým jednáním Bohu znelíbila a našla svůj hrob na poušti.
6 Nechť se nám stanou výstražným příkladem.
7-8 Opusťte své modly, pohlavní nepřístojnosti a jiné neřády, abyste nedopadli jako oni: za jediný den jich pomřelo třiadvacet tisíc.
9 Nesvádějte lidské špatnosti na Boha,
10-11 neprovokujte ho, jako to dělali někteří z nich; a přivolali na sebe jedovaté hady a smrt. Vezměme si z toho ponaučení, mnoho času nám už nezbývá.
12 Mějte se na pozoru - nejblíže pádu je ten, kdo si je sám sebou příliš jist.
13 Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je.
14-16 Proto, moji drazí, co nejdál od modloslužby! Mluvím s vámi jako s rozumnými lidmi. Řekněte sami: neznamená snad kalich, který si vzájemně podáváme, že nás spojuje Kristova krev? A co jiného vyznáváme při lámání chleba než to, že jsme součástí Kristovou?
17 Jako všechny ty kousky pocházejí z jednoho chleba, tak i my - ať je nás sebevíc - jsme tím jedním chlebem navzájem spojeni.
18 Podívejte se na rodilé židy: tím, že jedí maso obětované na oltáři, hlásí se i oni k Bohu, kterému ten oltář patří. A stejný význam má pro pohany zase jejich pohanský oltář.
19 Tím ovšem neříkám, že modla je snad bohem a že maso obětované modle je něco víc než obyčejné maso; samy o sobě ty věci neznamenají nic.
20 Ale tím obřadem vzývají pohané démony místo Boha, a proto nechci, abyste se něčeho takového zúčastňovali.
21 Nemůžete se přece současně hlásit k Bohu i ke zlým mocnostem.
22 Nebo jsme snad tak silní, že si nemusíme nic dělat z Božího hněvu?
23 Ano, křesťanu je všechno dovoleno, ale ne všechno je prospěšné. Vše je mi dovoleno, ale ne vše slouží k dobru také ostatním.
24 Nesmíme si hledět jen svého vlastního zájmu, nýbrž především musíme dbát toho, co je dobré pro druhé.
25 Tedy: co se prodává v obchodech, to jezte klidně a nelamte si hlavu původem jídla.
26 Země i se vším, co je na ní, patří přece Bohu.
27 Také na návštěvách jezte s klidným svědomím všechno, co vám hostitel předloží.
28-29 Když vás však někdo upozorní, že to či ono jídlo leželo předtím na pohanském oltáři, nejezte to, abyste se nešetrně nedotkli jeho svědomí. Jakže - moje svoboda má být omezována cizím svědomím?
30 Což mě může někdo odsuzovat za to, co vděčně přijímám z Boží ruky?
31 Milí bratři! Všechno, co děláme - ať už jde o jídlo nebo o pití či cokoliv jiného, všechno má sloužit k Boží oslavě.
32 Nebuďte tedy kamenem úrazu ani židům, ani nevěrcům, ani křesťanům.
33 I já se vždycky snažím vyjít každému vstříc a neohlížím se na sebe, nýbrž na dobro těch druhých, aby jich bylo zachráněno co nejvíc.
© 2019 ERF Medien