Nápověda

Český ekumenický překlad

— Spor o sobotu

1  V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst.
2  Když to viděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!“
3  On však jim řekl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on i ti, kdo byli s ním?
4  Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho provázeli, nýbrž jen kněžím?
5  A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámě porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?
6  Pravím vám, že zde je víc než chrám.
7  Kdybyste věděli, co znamená ‚milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné.
8  Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou.“

— Uzdravení v sobotu

9  Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy.
10  A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž obžalovat.
11  On jim řekl: „Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl?
12  A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.“
13  Potom řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ Zvedl ji, a byla zase zdravá jako ta druhá.
14  Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí.

— Splněné proroctví o Božím služebníku

15  Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil;
16  ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali –
17  aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:
18  ‚Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům.
19  Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.
20  Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.
21  A v jeho jménu bude naděje národů.‘

— Ježíš a Belzebul

22  Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl.
23  Zástupy žasly a říkaly: „Není to Syn Davidův?“
24  Když to slyšeli farizeové, řekli: „On nevyhání démony jinak než ve jménu Belzebula, knížete démonů.“
25  Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát.
26  A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království?
27  Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci.
28  Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
29  Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům.
30  Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
31  Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.
32  I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

— O závažnosti slov

33  Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.
34  Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.
35  Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
36  Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.
37  Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

— Znamení proroka Jonáše

38  Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“
39  On však jim odpověděl: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.
40  Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
41  Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání – a hle, zde je více než Jonáš.
42  Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu – a hle, zde je více než Šalomoun.

— O návratu nečistého ducha

43  Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá.
44  Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený.
45  Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“

— Ježíšova rodina

46  Ještě když mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit.
47  Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“
48  On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“
49  Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři.
50  Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“
© 2018 ERF Medien