Nápověda

Český ekumenický překlad

— Kázání v Nazaretě

1  Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.
2  Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: „Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!
3  Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ A byl jim kamenem úrazu.
4  Tu jim Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“
5  A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.
6  A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

— Vyslání Dvanácti

7  Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.
8  Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;
9  aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.
10  A řekl jim: „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.
11  A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“
12  I vyšli a volali k pokání;
13  vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

— Smrt Jana Křtitele

14  Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.“
15  Jiní říkali: „Je to Eliáš!“ A zase jiní: „Je to prorok – jeden z proroků.“
16  Když to Herodes uslyšel, řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“
17  Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,
18  a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“
19  Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
20  Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
21  Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
22  Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“
23  Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“
24  Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“
25  Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“
26  Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.
27  Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři
28  a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
29  Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.

— Nasycení pěti tisíců

30  Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
31  Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
32  Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.
33  Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.
34  Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
35  Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdě.
36  Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu.“
37  Odpověděl jim: „Dejte vy jim jíst!“ Řekli mu: „Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“
38  Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zjistili, řekli: „Pět, a dvě ryby.“
39  Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.
40  Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti.
41  Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
42  A jedli všichni a nasytili se;
43  a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.
44  Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.

— Ježíš kráčí po moři

45  Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.
46  Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.
47  A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.
48  Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.
49  Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;
50  všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“
51  Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
52  Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.

— Uzdravování u Genezaretu

53  Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.
54  Jakmile vystoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali,
55  zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je.
56  A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
© 2017 ERF Medien