Nápověda

Český ekumenický překlad

— Uzdravení posedlého v Gerase

1  Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.
2  Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem.
3  Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.
4  Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.
5  A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.
6  Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem
7  a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“
8  Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“
9  A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“
10  A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.
11  Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů.
12  Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“
13  On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce.
14  Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.
15  Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.
16  Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.
17  Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin.
18  Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním.
19  Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“
20  Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

— Vzkříšení dcery Jairovy

21  Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.
22  Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám
23  a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“
24  Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
25  Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení.
26  Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.
27  Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.
28  Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“
29  A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.
30  Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“
31  Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“
32  On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila.
33  Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.
34  A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“
35  Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“
36  Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“
37  A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
38  Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.
39  Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“
40  Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.
41  Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘
42  Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.
43  Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
© 2017 ERF Medien