Nápověda

Český ekumenický překlad

— Podobenství o rozsévači

1  Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
2  Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
3  „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.
4  Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.
5  Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
6  Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
7  Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8  A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“
9  A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

— Důvod řeči v podobenstvích

10  Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství.
11  Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou,
12  aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“

— Výklad podobenství o rozsévači

13  Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
14  Rozsévač rozsívá slovo.
15  Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté.
16  A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
17  Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
18  U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
19  ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
20  A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“

— Světlo určené na svícen

21  A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
22  Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
23  Kdo má uši k slyšení, slyš!“
24  Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.
25  Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

— Podobenství o zasetém semenu

26  Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;
27  ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
28  Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
29  A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“

— Podobenství o hořčičném zrnu

30  Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
31  Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;
32  ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“
33  V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět.
34  Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.

— Utišení bouře

35  Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“
36  Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
37  Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
38  On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“
39  Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.
40  Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“
41  Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“
© 2017 ERF Medien