Nápověda

Český ekumenický překlad

— O manželství a rozluce

1  I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.
2  Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
3  Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“
4  Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“
5  Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
6  Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
7  proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce,
8  a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden.
9  A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“
10  V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
11  I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
12  a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“

— Ježíš a děti

13  Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali.
14  Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
15  Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“
16  Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

— Bohatý muž

17  Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, a poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
18  Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
19  Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“
20  On mu na to řekl: „Mistře, to všecko jsem dodržoval od svého mládí.“
21  Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“
22  On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

— O majetku

23  Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“
24  Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího!
25  Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“
26  Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“
27  Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“
28 Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“
29  Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,
30  aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.
31  Mnozí první budou poslední a poslední první.“

— Třetí předpověď utrpení

32  Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:
33  „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům,
34  budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“

— Žádost synů Zebedeových

35  Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“
36  Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“
37  Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“
38  Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“
39  Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.
40  Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“
41  Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.
42  Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.
43  Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;
44  a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.
45  Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

— Uzdravení slepého Bartimaia

46  Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.
47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
48  Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
49  Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“
50  Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51  Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“
52  Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.
© 2017 ERF Medien