Nápověda

Český ekumenický překlad

Stejný počátek života všech lidí

1 Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni, potomek toho, který jako první byl učiněn ze země. V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo,
2 po deset měsíců jsem v krvi houstl z mužského semene po slastném spojení v spánku.
3 A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí, a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni.
4 Vychován jsem byl v plénkách a ve starostech.
5 Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití;
6 vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.

Moudrost je nad všechny dary

7 Proto jsem se modlil, a byla mi dána rozumnost, vzýval jsem Boha, a přišel ke mně duch moudrosti.
8 Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, bohatství jsem pokládal za nic ve srovnání s ní,
9 nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen. Všechno zlato je vzhledem k ní jen hrst písku, a všechno stříbro má proti ní cenu bláta.
10 Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jí přednost před světlem dne, protože její záře nepohasíná.
11 Všechno dobré mi přišlo spolu s ní, jejím prostřednictvím nezměrné bohatství.
12 Radoval jsem se ze všech věcí, protože je řídí moudrost, ale nevěděl jsem, že ona je jejich rodičkou.
13 V dobrém úmyslu jsem se jí naučil, bez závisti se o ni dělím, její bohatství pro sebe neukrývám.
14 Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem, doporučeni dary, které s sebou nese výchova.

Bůh je zdroj všeho poznání

15 Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť on sám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudré.
16 Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova, i všechna rozumnost a rukodělná dovednost.
17 On mi dal pravé poznání toho, co je, abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů,
18 počátek, konec a střed časů, střídání slunovratů a proměny ročních dob,
19 koloběhy roku a postavení hvězd,
20 povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i myšlení lidí, rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů.
21 Poznal jsem věci skryté i zjevné, všemu naučila mne strůjkyně všeho – moudrost.

Vznešenost a krása moudrosti

22 Neboť v ní je duch myslící a svatý, jedinečný a přitom mnohotvárný, duch jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný, spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý,
23 nespoutaný, dobročinný, lidumilný, pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí, všeobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a přejemné.
24 Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější, svou ryzostí proniká a prostupuje všecko.
25 Je dechem Boží moci, čirým výronem slávy Všemohoucího; proto nic poskvrněného se do ní nevloudí.
26 Je odleskem věčného světla, nezkaleným zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobrotivosti.
27 Je jediná, ale může všechno, setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje, v každém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky.
28 Bůh totiž miluje jen toho, kdo přebývá spolu s moudrostí.
29 Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje.
30 Po něm totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost.
© 2017 ERF Medien