Nápověda

Český ekumenický překlad

1 Avšak tví svatí měli převeliké světlo. Egypťané slyšeli jejich hlas, ale neviděli jejich podobu. A protože Izraelci netrpěli tak jako oni, prohlašovali je za blažené,
2 děkovali, že se jim nemstí za dřívější křivdy, a prosili o milost, že se prve postavili proti nim.
3 Nadto jsi svým věrným propůjčil ohnivý sloup za průvodce neznámými cestami, za slunce, jež je nepálilo při jejich slavném putování pouští.
4 Kdo drželi ve vězení tvé syny, skrze něž měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona, zasloužili si být zbaveni světla a uvězněni v temnotě.

Smrt prvorozených a vysvobození Izraele

5 Protože se uradili, že budou zabíjet nemluvňata svatých, z nichž jedno dítě bylo odloženo a zachráněno, odňal jsi jim za trest mnoho dětí a společně je zahubil přívalem vod.
6 Ona noc byla našim otcům předem ohlášena, aby bezpečně věděli, jakým přísežným slibům uvěřili, a byli pokojné mysli.
7 Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých a záhubu nepřátel.
8 Neboť čím jsi potrestal naše protivníky, tím jsi oslavil nás, které sis povolal.
9 Vždyť zbožné děti dobrých praotců skrytě přinášely oběť velikonočního beránka a uložily si svorně božský zákon, že svatí se budou podílet rovným dílem na týchž věcech, ať příznivých, ať nebezpečných. Už tehdy začali zpívat chvalozpěvy otců.
10 Odpověděl jim však neuspořádaný pokřik nepřátel a šířil se žalostný nářek nad oplakávanými dětmi.
11 Stejným trestem byl postižen otrok i pán, prostý muž trpěl tímtéž co král.
12 Všichni společně měli nesčetné mrtvé, kteří zahynuli stejnou smrtí, takže je živí nestačili pohřbívat, když jedním rázem vymřel výkvět jejich potomstva.
13 Ti, kdo kvůli kouzlům ničemu nechtěli věřit, při smrti prvorozených uznali, že ten lid je Božím synem.
14 Když totiž všude zavládlo hluboké mlčení a noc ve svém běhu byla v půli cesty,
15 tvé všemohoucí slovo se náhle sneslo jako nelítostný bojovník z královského trůnu na nebesích doprostřed země odsouzené k záhubě. Jako břitký meč přinášelo tvůj neodvolatelný rozkaz,
16 a když se zastavilo, naplnilo vše smrtí; dotýkalo se nebe, a přitom stálo na zemi.
17 Hned nato se jim zjevily přízraky v hrozných snech a přepadl je nenadálý strach.
18 Jedni tu a jiní tam padali polomrtví a přitom vypovídali, proč umírají.
19 Sny, které je tak vyděsily, jim to předem naznačily, aby nezemřeli bez vědomí, proč krutě trpí.
20 I spravedlivých se dotkla zkouška smrti, a na poušti postihla pohroma množství lidu, ale hněv dlouho netrval.
21 Neboť muž bez úhony se bez prodlení dal za ně do boje vyzbrojen svou kněžskou službou, modlitbou a kadidlem na usmíření. Vzepřel se rozhořčení i učinil přítrž té ráně, a tak ukázal, že je tvým služebníkem.
22 Zvítězil nad rozhněváním nikoli tělesnou silou ani zásahem zbraně, ale trestajícího odzbrojil slovem, tím, že připomněl přísežné smlouvy dané otcům.
23 Neboť když mrtví leželi již nakupeni na sobě, stanul uprostřed a zastavil tvůj hněv a zatarasil mu cestu k živoucím.
24 Vždyť byl na jeho splývavém rouchu znázorněn celý svět a slavná jména otců vyryta ve čtyřech řadách drahokamů, a tvá velebnost byla na čelence jeho hlavy.
25 Tomu zhoubce ustoupil, toho se zalekl; stačilo, že okusili hněv.
© 2017 ERF Medien