Nápověda

Český ekumenický překlad

— Uzdravení u rybníka Bethesda

1  Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
2  V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
3  V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody.
4  Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, a trpěl kteroukoli nemocí.
5  Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let.
6  Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“
7  Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“
8  Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“
9  A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
10  Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“
11  Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“
12  Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“
13  Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl.
14  Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“
15  Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
16  A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
17  On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“
18  To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň.

— O Synovu poslání

19  Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
20  Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
21  Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce.
22  Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
23  aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
24  Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
25  Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
26  Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
27  A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
28  Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
29  a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
30  Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

— Ježíšovo svědectví

31  „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.
32  Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé.
33  Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě.
34  Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni.
35  Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle.
36  Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal.
37  A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář
38  a jeho slovo ve vás nezůstává, poněvadž nevěříte tomu, koho on poslal.
39  Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
40  Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.
41  Nečekám slávu od lidí.
42  Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu.
43  Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
44  Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!
45  Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději.
46  Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
47  Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“
© 2017 ERF Medien