Nápověda

Český ekumenický překlad

1  Řekl mi: „Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu.“
2  Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.
3  Řekl mi: „Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám.“ Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med.
4  Řekl mi: „Lidský synu, nyní jdi k izraelskému domu a mluv k nim mými slovy.
5  Nejsi přece posílán k lidu temné mluvy a těžkého jazyka, nýbrž k domu izraelskému,
6  ne k mnohým národům temné mluvy a těžkého jazyka, jejichž řeči bys nerozuměl; kdybych tě poslal k nim, poslechli by tě.
7  Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce.
8  Hle, dávám ti tvář právě tak tvrdou, jako je jejich, a čelo právě tak tvrdé, jako je jejich.
9  Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší než oblázek. Neboj se jich a neděs se jich, jsou dům vzpurný.“

— Ezechiel strážcem Izraele - Prorok má být strážcem těch, na nichž lpí vina; nebude-li je varovat, bude vinen jejich smrtí.

10  Dále mi řekl: „Lidský synu, srdcem přijmi a ušima slyš všechna má slova, jež k tobě mluvím.
11  Nuže, jdi k přesídlencům, k synům svého lidu. Budeš k nim mluvit a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin,‘ ať poslechnou nebo ne.“
12  Tu mě duch zvedl a uslyšel jsem za sebou mocné dunění: „Požehnána buď Hospodinova sláva vycházející ze svého místa!“
13  a zvuk křídel těch bytostí, která se vzájemně těsně dotýkala, i zvuk těch kol, vznášejících se spolu s nimi, i mocné dunění.
14  Duch mě zvedl a odnesl mě a já jsem šel v duchu roztrpčen a rozhořčen, ale Hospodinova ruka na mně pevně spočívala.
15  Tak jsem přišel do Tel Abíbu k přesídlencům usazeným u průplavu Kebaru, k těm totiž, kteří tam byli usazeni, a seděl jsem tam po sedm dní a vzbuzoval mezi nimi úděs.
16  Když uplynulo sedm dní, stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
17  „Lidský synu, ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování.
18  Řeknu-li o svévolníkovi: ‚Zemřeš,‘ a ty bys nepromluvil a svévolníka nevaroval před jeho svévolnou cestou, abys ho přivedl k životu, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
19  Jestliže budeš svévolníka varovat, ale on se od své svévole a své svévolné cesty neodvrátí, zemře pro svou nepravost, ale ty jsi svou duši vysvobodil.
20  Když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví, položím mu do cesty nástrahu a zemře. Jestliže jsi ho v jeho hříchu nevaroval, zemře a nebude pamatováno na jeho spravedlnost, kterou konal, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe.
21  Jestliže bys však spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on přestane hřešit, bude žít, protože se dal varovat, a ty jsi svou duši vysvobodil.“

SOUD NAD JERUZALÉMEM - — Tři znamení pro Jeruzalém - Prorok znovu vidí Hospodinovu slávu a dostává příkaz vlastním příkladem lidu důrazně postavit před oči jeho úděl; bude spoután, má oněmět, naznačí bídu v obleženém městě

22  I spočinula tam na mně Hospodinova ruka a řekl mi: „Vstaň a jdi na pláň, budu tam k tobě mluvit.“
23  Vstal jsem tedy a odešel jsem na pláň. A hle, stála tam Hospodinova sláva jako tehdy, když jsem ji viděl u průplavu Kebaru. I padl jsem na tvář.
24  Vstoupil však do mne duch a postavil mě na nohy a on ke mně mluvil. Řekl mi: „Jdi a zavři se uvnitř svého domu.
25  Lidský synu, hle, budeš svázán provazy a spoután jimi, takže nebudeš moci vycházet mezi ně.
26  Způsobím, že ti jazyk přilne k patru a budeš němý. Nebudeš je už kárat; jsou dům vzpurný.
27  Ale až k tobě budu mluvit, otevřu ti ústa a řekneš jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin.‘ Kdo chce poslouchat, ať poslouchá, a kdo ne, ať neposlouchá; jsou dům vzpurný.“
© 2018 ERF Medien