1Alexandr Makedonský, syn Filipův, vládl nejprve v Řecku. Pak vytrhl ze země Kitejců, porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, a stal se místo něho králem.2Vedl četné války, zmocnil se ohrazených měst a pobil krále země.3Dostal se až na konec světa a vyplenil mnoho národů. Když celý svět před ním ztichl, jeho pýcha neznala hranic.4Shromáždil velmi silné vojsko, opanoval území jiných národů a vladařů, a všichni mu museli odvádět daně.5Potom však ulehl a poznal, že se blíží smrt.6Svolal své vznešené dvořany, s ním od mládí vychované, a ještě za svého života mezi ně rozdělil království.7Alexandr zemřel po dvanácti letech vlády.8Vlády se ujali jeho dvořané, každý na svém údělu.9Všichni si po jeho smrti nasadili královské čelenky a po nich zase na mnoho let jejich synové; napáchali mnoho zlého v zemi.
Antiochos IV. Epifanés
10Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanés, syn krále Antiocha, který byl rukojmím v Římě. Ten se ujal vlády v roce stém třicátém sedmém helénské éry. 11V oněch dnech vzešli z Izraele svévolníci a svedli mnohé. Říkali: „Pojďme a uzavřeme smlouvu s okolními pohany; vždyť v té době, co jsme se jich stranili, potkalo nás jen mnoho zlého.“12Ten návrh se zalíbil13a někteří z lidu se ochotně vypravili ke králi. Ten jim dal plnou moc žít podle práva pohanů.14Vystavěli v Jeruzalémě stadion podle vzoru pohanů15a odstranili znamení své obřízky. Odpadli od svaté smlouvy a spřáhli se s pohany, propůjčili se k páchání zla. 16Když měl Antiochos za to, že se jeho vláda upevnila, zatoužil vládnout i nad Egyptem, aby tak kraloval nad dvěma říšemi.17Vtrhl do Egypta s obrovským vojskem a s válečnými vozy, se slony a jízdou a s velikým loďstvem,18a vedl válku proti egyptskému králi Ptolemaiovi. Ptolemaios se před ním obrátil na útěk, protože měl mnoho padlých a raněných.19Antiochos dobyl egyptská opevněná města a zemi vyplenil.20Po porážce Egypta se Antiochos vrátil roku stého čtyřicátého třetího a napadl Izraele. S obrovským vojskem vtrhl do Jeruzaléma.21Zpupně vešel do svatyně a uloupil zlatý oltář a svícen se vším příslušným vybavením,22i stůl na předkladné chleby, obětní misky, poháry a zlaté kadidelnice, jakož i oponu a věnce. Zlatou ozdobu na průčelí chrámu a všechno zlato dal sloupat.23Zmocnil se stříbra, zlata i vzácných nádob a odvezl s sebou všechny poklady, jež objevil v úkrytech.24Když všechno vyplenil, odtáhl do své země. Způsobil krveprolití, a pyšnil se tím.25Všude v Izraeli nastal velký smutek.26Naříkali vůdcové a starší lidu, dívky a jinoši chřadli, uvadla krása žen.27Každý ženich zpíval žalozpěv a každá nevěsta seděla v manželské ložnici a plakala.28I země se chvěla kvůli svým obyvatelům a všechen dům Jákobův se oděl zahanbením.
Apollónios v Jeruzalémě
29Po dvou letech poslal král do judských měst vrchního výběrčího daní a ten přitáhl s obrovským vojskem k Jeruzalému.30Lstivě mluvil k jeho obyvatelům o míru, a když mu uvěřili, znenadání na město udeřil. Způsobil velikou pohromu a zahubil mnoho izraelského lidu.31Město vydrancoval a zapálil, pobořil domy a hradby kolem města.32Vojáci odvlekli do zajetí ženy a děti, zmocnili se i stád.33Pak obehnali Davidovo město vysokou a pevnou hradbou s mohutnými věžemi, aby jim sloužilo jako pevnost.34Usadili tam hříšné pohany, muže svévolné, kteří se tam opevnili.35Tam také uskladnili zbraně i potravu a kořist, kterou nakradli v Jeruzalémě. Stali se velikou hrozbou.36Stali se úkladným nebezpečím pro svatyni a natrvalo hrozivým protivníkem pro Izraele.37Kolem chrámu prolévali nevinnou krev a svatyni poskvrňovali.38Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a město se stalo příbytkem cizinců. Vlastním potomkům se stalo cizinou, jeho děti je opustily.39Jeho svatyně zpustla jako poušť, svátky se proměnily ve dny zármutku, sobotní slavnosti v potupu, čest přišla v opovržení.40Jak bylo dříve plné slávy, tak bylo nyní plné pohrdání, jeho pýcha se změnila v truchlení.
Zákazy pro židy
41Král dal vyhlásit v celém království, že se všichni musí stát jednolitým lidem,42že každý musí opustit vlastní obyčeje. Všechny národy se rozkazu krále podrobily,43i mnohým z Izraele se zalíbila králova bohoslužba, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu.44Král poslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s vyhláškami, že budou muset žít podle zákonů, jež byly jejich zemi cizí.45Nařídil zrušit zápalné oběti i obětní dary a úlitby ve svatyni, znesvěcovat soboty a svátky,46poskvrnit svatyni a svaté věci,47stavět oltáře, posvátné háje a modly, obětovat vepře a nečistá zvířata,48syny nechat neobřezané a jejich duše poskvrňovat všemožnou nečistotou a ohavností,49až by byla vymýcena každá vzpomínka na Boží zákon a změněna všechna jeho ustanovení.50Kdo by pak nejednal podle králova zákona, nechť zemře.51Podobná nařízení vydal pro celé království. Nade vším lidem ustanovil dohlížitele a judským městům nařídil, aby jedno po druhém obětovalo.52Mnozí z lidu se k nim připojili, všichni, kdo odpadli od Zákona a v zemi páchali zlo.53Izraele donutili uchylovat se do skrýší, kdekoli se dalo najít útočiště. 54Patnáctého dne měsíce kislevu roku stého čtyřicátého pátého Antiochos postavil na oltáři ‚ohyzdnou modlu‘; podobné oltáře stavěli také v okolních judských městech55a pálili kadidlo u dveří domů a na ulicích.56Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili.57Byla-li u někoho nalezena Kniha smlouvy nebo hlásil-li se někdo k Zákonu, byl podle královského rozsudku popraven.58Pohané dávali Izraeli pocítit svou moc, měsíc co měsíc vyslídili vždy někoho ve městech.59Každého pětadvacátého dne v měsíci obětovali na obětišti postaveném na vrchu oltáře.60Podle rozkazu zabíjeli i ženy, které daly obřezat své syny,61a kojence oběsili na jejich šíjích. Vraždili z jejich rodin i ty, kdo děti obřezávali.62Mnozí v Izraeli však zůstali pevní a jen se utvrzovali v tom, že nebudou jíst nečisté.63Byli odhodláni raději zemřít než se poskvrnit nečistým jídlem, a znesvětit tak posvátnou smlouvu; a také zemřeli.64Na Izraele dolehl převeliký hněv.