Nápověda

Český ekumenický překlad

Bible, překlad 21. století

Bible Kralická

Slovo na cestu

New International Version

Barnabáš a Saul vysláni z Antiochie na Kypr

1  V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon, zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul.
2  Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“
3  A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.
4  Posláni tedy Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na Kypr.
5  Když dopluli do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských synagógách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.
6  Pak prošli celým ostrovem až do Páfu. Tam se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus.
7  Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo.
8  Ale Elymas, ten kouzelník – tak se totiž vykládá jeho jméno – vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.
9  V tu chvíli Saul, kterému říkali také Pavel, byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl:
10  „Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně?
11  Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje.“ Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.
12  Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.

— Pavel a Barnabáš v Pisidské Antiochii

13  Z Páfu se Pavel se svými průvodci plavil do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.
14  Přes Perge šli dál do Pisidské Antiochie. Když nastala sobota, vešli do synagógy a posadili se.
15  Po čtení ze Zákona a Proroků vybídli je představení synagógy: „Bratří, máte-li slovo povzbuzení, promluvte k lidu.“
16  Tu povstal Pavel, pokynul rukou a řekl: „Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne!
17  Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce, učinil z nich za jejich pobytu v Egyptě silný národ a vyvedl je odtud svou velkou mocí.
18  Celých čtyřicet let trpělivě snášel jejich chování na poušti,
19  a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal ji v úděl svému lidu.
20  To trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuela.
21  Pak chtěli krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, z pokolení Benjamínova, který jim vládl čtyřicet let.
22  Ale zbavil ho moci a povolal jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ‚V Davidovi, synu Isajovu, jsem nalezl muže, jakého jsem měl na mysli. On splní vše, co chci.‘
23  A z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše.
24  Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít.
25  Když Jan končil své poslání, řekl: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.‘
26  Bratří z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy.
27  Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu.
28  Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit.
29  Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.
30  Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých
31  a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.
32  My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům,
33  splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘
34  To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: ‚Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.‘
35  A pak na jiném místě říká: ‚Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.‘
36  David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach.
37  Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach.
38  Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon.
39  Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.
40  Střezte se proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v Prorocích:
41  ‚Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřete oči, zděste se a dejte se na útěk, protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat.‘“
42  Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu.
43  Shromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti.
44  Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo.
45  Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se.
46  Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: „Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům.
47  Vždyť Pán nám přikázal: ‚Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.‘“
48  Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.
49  A slovo Páně se šířilo po celé krajině.
50  Ale židé pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepřátelství a vyhnali je ze svého kraje.
51  Oni na svědectví proti nim setřásli prach s nohou a odešli do Ikonia.
52  Ale učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým.
1 V antiochijské církvi byli proroci a učitelé: Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.
2 Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“
3 Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.

Kypr

4 Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr.
5 Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan1 byl s nimi, aby jim pomáhal.
6 Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus,
7 který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo.
8 Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře.
9 Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí
10 a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty?
11 Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“ Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.
12 Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.

Antiochie Pisidská

13 Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma.
14 Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se.
15 Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“
16 Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte:
17 Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží.
18 Po čtyřicet let snášel jejich způsoby2 na poušti,
19 a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem.
20 To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce.
21 Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech
22 jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘3
23 Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše,
24 před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání.
25 Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘4
26 Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy.
27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu.
28 Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu.
29 Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.
30 Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých!
31 On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.
32 Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům
33 Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!‘5
34 A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto: ‚Dám vám svatá zaslíbení učiněná Davidovi.‘6
35 Proto na jiném místě říká: ‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘7
36 David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu.
37 Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.
38 Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů.
39 Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl.
40 Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:
41 ‚Pohleďte, pohrdavci, podivte se a zhyňte: Já konám dílo ve vaší době, dílo, jemuž neuvěříte, i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!‘“8
42 Když pak odcházeli ze synagogy, místní je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu.
43 Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté9 šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.
44 Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město.
45 Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.
46 Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům!
47 Tak nám to totiž přikázal Hospodin: ‚Učinil jsem tě světlem národů, abys dal spásu celému světu.‘“10
48 Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili.
49 Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.
50 Židovští vůdci ale poštvali bohabojné11 a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje.
51 Ti však na ně setřásli prach z nohou12 a přišli do Ikonia.
52 Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.
1 tj. Jan Marek (Skut 12:12, 25)
2 jiné rukopisy o ně pečoval (Deut 1:31)
3 Žalm 89:21; 1.Sam 13:14; Iza 44:28
4 Luk 3:16; Jan 1:20–27
5 Žalm 2:7
6 Iza 55:3
7 Žalm 16:10
8 Abk 1:5
9 pohané, kteří se obrátili k židovství (též dále)
10 Iza 42:6; 49:6
11 pohané, kteří uvěřili v Boha, ale nepřijali plně závazky židovství, zejm. obřízku (též dále)
12 Mat 10:14; Marek 6:11
1 Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl příjmí Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul.
2 A když oni služby Páně konali a postili se, dí jim Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal.
3 Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je.
4 A oni posláni jsouce od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru.
5 A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě.
6 A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli tu jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno bylo Barjezus,
7 Kterýž byl u znamenitého vladaře Sergia Pavla, muže opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal od nich slyšeti slovo Boží.
8 Ale protivil se jim Elymas, totiž čarodějník ten, (nebo se tak vykládá jméno jeho,) usiluje odvrátiti vladaře od víry.
9 Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn jsa Duchem svatým, pilně pohleděv na něj,
10 Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, a nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých?
11 A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl.
12 Tehdy vladař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně.
13 A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do města Pergen v krajině Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma.
14 Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se.
15 A když bylo po čtení Zákona a Proroků, poslali k nim knížata školy té řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte.
16 Tedy Pavel povstav a rukou, aby mlčeli, pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a kteříž se bojíte Boha, slyšte.
17 Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní.
18 A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti.
19 A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich.
20 A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka.
21 A vtom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let.
22 A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémužto svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podle srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou.
23 Z jehožto semene Bůh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše,
24 Před jehožto příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému.
25 A když Jan dokonával běh svůj, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já ten, ale aj, přijdeť po mně tak důstojný, ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho.
26 Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi jsou bojící se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest.
27 Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy Prorocké, kteříž se na každou sobotu čtou, naplnili.
28 A nižádné viny hodné smrti na něm nenalezše, aby zamordován byl, Piláta prosili.
29 A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složen jsa s dřeva, do hrobu jest položen.
30 Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých.
31 Kterýžto vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteřížto jsou svědkové jeho k lidu.
32 A my vám zvěstujeme to zaslíbení, které se stalo otcům, že jest je již Bůh naplnil nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše;
33 Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
34 A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval v porušení, takto o tom řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné.
35 Protož i v jiném Žalmu dí: Nedáš svatému svému viděti porušení.
36 David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen jest k otcům svým, a viděl porušení,
37 Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení.
38 Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů,
39 A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto každý, kdož věří, bývá ospravedlněn.
40 Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v Prorocích povědíno:
41 Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přijďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, o kterémž vy neuvěříte, kdyby je vám kdo vypravoval.
42 A když vycházeli ze školy Židovské, prosili jich pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova.
43 A když bylo rozpuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteřížto promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží.
44 V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího.
45 A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se.
46 Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť jest mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům.
47 Neboť jest nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, tak abys ty byl spasení až do končin země.
48 A slyšíce to pohané, zradovali se a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému.
49 I rozhlašovalo se slovo Páně po vší krajině.
50 Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých.
51 A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie.
52 Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým.
1 tj. Jan Marek (Skut 12:12, 25)
2 jiné rukopisy o ně pečoval (Deut 1:31)
3 Žalm 89:21; 1.Sam 13:14; Iza 44:28
4 Luk 3:16; Jan 1:20–27
5 Žalm 2:7
6 Iza 55:3
7 Žalm 16:10
8 Abk 1:5
9 pohané, kteří se obrátili k židovství (též dále)
10 Iza 42:6; 49:6
11 pohané, kteří uvěřili v Boha, ale nepřijali plně závazky židovství, zejm. obřízku (též dále)
12 Mat 10:14; Marek 6:11
1 Ve sboru v Antiochii bylo několik mužů, kterým Bůh dával zvláštní porozumění jeho pokynům i schopnost tlumočit je lidem. Byli to Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahen, který byl vychováván spolu s galilejským knížetem Herodem Antipou, a Saul.
2 Ti se jednou připravovali postem a modlitbami na službu Bohu a dostali pokyn od Ducha svatého: "Vyšlete ze svého středu Barnabáše a Saula k práci, kterou jim chci svěřit!"
3 Znovu se tedy modlili a postili, pak jim požehnali pokládáním rukou a vyslali je na misii. Jako pomocník s nimi šel Jan Marek.
4 Podle pokynů Ducha se vypravili do přístavu Seleukie a odtud se plavili na ostrov Kypr.
5 Přistáli v městě Salamině a v židovských synagogách začali kázat o Kristu.
6 Prošli tak celým ostrovem až do Páfu.
7 Tam sídlil římský místodržitel Sergius Paulus, vzdělaný muž, a ten k sobě pozval Barnabáše a Saula, aby od nich slyšel Boží zvěst.
8 U Sergia byl také židovský mág Barjezus, který se vydával za proroka. Říkalo se mu Elymas, to znamená čaroděj. Ten se teď tvrdě postavil proti Barnabášovi a Saulovi a snažil se ze všech sil, aby jim Sergius neuvěřil.
9 Saul, nyní známější pod jménem Pavel, se v síle svatého Ducha podíval Barjezovi přímo do očí a řekl:
10 "Tvoje jméno sice znamená"syn Ježíšův", ale ve skutečnosti jsi syn ďáblův, plný klamu a falše! Jsi nepřítel Boží pravdy a stojíš v cestě lidem, kteří hledají Boha.
11 On je však pánem i nad tebou. Na důkaz toho teď oslepneš a na čas neuvidíš ani slunce!" Barjezovi se skutečně setmělo před očima, tápal kolem sebe a hledal, kdo by mu podal ruku a vedl ho.
12 Když místodržitel viděl, co se stalo, uvěřil a dychtivě přijímal Ježíšovo učení.
13 Z Páfu se Pavel a jeho průvodci plavili do Perge v Pamfylii. Jan Marek se však od nich odloučil a vrátil se odtud do Jeruzaléma.
14 Z Perge šli do Pisidiské Antiochie a zúčastnili se tam sobotní bohoslužby v synagoze.
15 Když byly přečteny oddíly ze zákona a prorockých knih, vyzvali je představení synagogy: "Bratři, jestliže máte pro nás nějaké duchovní povzbuzení, ujměte se slova!"
16 Tu vystoupil Pavel, naznačil obvyklým gestem, že bude hovořit, a začal: "Muži Izraele, i vy, jiného původu, kteří ctíte jediného Boha! Dobře poslouchejte!
17 Bůh si vyvolil naše praotce a za pobytu v Egyptě dal jejich potomkům vyrůst ve veliký národ. Mocnými činy je pak z té otrokářské země vysvobodil.
18 Po čtyřicet let kočovali pouštěmi a Bůh se o ně pečlivě staral.
19 Potom jim podmanil všechny národy, které obývaly Kenaan a daroval tu zemi dědičně Izraeli.
20 Po více než čtyři století jim Bůh vládl prostřednictvím moudrých vůdců, z nichž poslední byl prorok Samuel.
21 V jeho době zatoužili naši předkové po králi a Bůh jim tedy dal za krále Saula, syna Kíšova z kmene Benjamín. Vládl jim čtyřicet let.
22 Bůh se však od něho odvrátil a dal Izraeli za krále Davida, o němž řekl: ‚Vybral jsem si Davida, Jišajova syna. To je muž podle mých představ a bude se řídit mou vůlí.'
23 Slíbil také, že z Davidova rodu se narodí Vysvoboditel, a splnil to, když poslal Ježíše.
24 Před jeho příchodem hlásal Jan všem Izraelcům, aby se zřekli svých hříchů a dali se pokřtít.
25 Ke konci své činnosti Jan říkal: ‚Nemyslete si, že já už jsem ten očekávaný! Ten přichází po mě a pro mne by byla příliš velká čest, kdybych mu směl třeba jen boty rozvázat.'
26 Bratři, kteří jste z Abrahamova národa, i vy ostatní, kteří spolu s námi ctíte jediného Boha, dnes vám přinášíme zvěst o spáse!
27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové však v Ježíšovi nerozeznali Spasitele. Odsoudili ho a nevědomky tak splnili, co o něm psali proroci, jak to čítáme každou sobotu.
28 Neměli žádný důvod, aby ho vydali na smrt. Přesto však naléhali na Piláta, aby ho dal popravit.
29 Ale i tak se uskutečnily doslova všechny předpovědi Písma. Ježíšovo tělo bylo sňato z kříže, pohřbeno,
30 ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých!
31 Po řadu dní jej vídali jeho galilejští učedníci, kteří s ním přišli do Jeruzaléma. Ti to dosud osobně dosvědčují.
32 I vám dnes zvěstujeme, že veliký slib, který Bůh dal našim předkům,
33-34 splnil nyní jejich potomkům a potvrdil ho Ježíšovým vzkříšením. Na něho se vztahují slova druhého žalmu: ‚Ty jsi můj syn, dávám ti dnes život.' Bůh slíbil Davidovi, že jeho království bude věčné.
35-36 A David říká Bohu: ‚Nedopustíš, aby tvůj vyvolený podlehl smrti.' To se ovšem netýkalo samého Davida, jenž splnil ve své době úkol, zemřel, byl pohřben a jeho tělo se rozpadlo v prach.
37 Ta proroctví se vztahují na Krista, Davidova potomka, kterého Bůh vzkřísil, takže jeho tělo nepodlehlo zkáze.
38 Uvědomte si, bratři, co to pro vás znamená: Každému, kdo uvěří v Ježíše, odpouští Bůh všechny hříchy, a to i ty, které podle Mojžíšova zákona nemohly být odpuštěny.
39 Dejte si však pozor, aby se na vás nesplnila prorocká předpověď:
40-41 ‚Jen se dobře dívejte, vy, kteří mnou opovrhujete. Zděste se, váš konec se blíží. Před vašimi zraky se děje něco velikého, druzí vám o tom svědčí, ale vy tomu nechcete věřit.'"
42 Když vycházeli ze synagogy, posluchači prosili Pavla a Barnabáše, aby jim o tom všem znovu vyprávěli ještě další sobotu.
43 Mnozí židé i na židovskou víru obrácení pohané doprovázeli Pavla a Barnabáše. Ti s nimi hovořili a vedli je k tomu, aby se drželi Božího odpuštění.
44 Následující sobotu se shromáždilo skoro celé město, aby slyšelo hlásání Božího slova.
45 Židé žárlili, že se sešlo tolik lidí, skákali Pavlovi do řeči, odporovali a posmívali se mu.
46 Nakonec jim tedy Pavel s Barnabášem řekli: "Vy jste měli přednost, vám jsme měli vyřídit Boží slovo jako prvním. Protože je však odmítáte a vzdáváte se tak naděje na věčný život, obracíme se k pohanům.
47 Tak nám to Pán totiž přikázal: ‚Neste světlo pohanům a zvěstujte spásu všem lidem.'"
48 Pohané z toho měli velkou radost a ze srdce děkovali Bohu za to, co od Pavla slyšeli. Ti, v nichž Bůh probudil touhu po věčném životě, uvěřili
49 a Kristovo evangelium se šířilo v celém kraji.
50 Židé, kteří Krista odmítli, však využili svého vlivu na urozené ženy, které se přiklonily k víře Izraele, a na městské úředníky. Vzbudili tak nepřátelství proti Pavlovi a Barnabášovi, až je vyhnali z kraje.
51 Ti se rozhodli, že se nebudou svým odpůrcům vnucovat a odešli do Ikonia.
52 Sbor v Antiochii však rozkvétal a Bůh tamějším věřícím dával radost a svého Ducha.
1 tj. Jan Marek (Skut 12:12, 25)
2 jiné rukopisy o ně pečoval (Deut 1:31)
3 Žalm 89:21; 1.Sam 13:14; Iza 44:28
4 Luk 3:16; Jan 1:20–27
5 Žalm 2:7
6 Iza 55:3
7 Žalm 16:10
8 Abk 1:5
9 pohané, kteří se obrátili k židovství (též dále)
10 Iza 42:6; 49:6
11 pohané, kteří uvěřili v Boha, ale nepřijali plně závazky židovství, zejm. obřízku (též dále)
12 Mat 10:14; Marek 6:11
1 Now in the church at Antioch there were prophets and teachers: Barnabas, Simeon called Niger, Lucius of Cyrene, Manaen (who had been brought up with Herod the tetrarch) and Saul.
2 While they were worshiping the Lord and fasting, the Holy Spirit said, “Set apart for me Barnabas and Saul for the work to which I have called them.”
3 So after they had fasted and prayed, they placed their hands on them and sent them off.

On Cyprus

4 The two of them, sent on their way by the Holy Spirit, went down to Seleucia and sailed from there to Cyprus.
5 When they arrived at Salamis, they proclaimed the word of God in the Jewish synagogues. John was with them as their helper.
6 They traveled through the whole island until they came to Paphos. There they met a Jewish sorcerer and false prophet named Bar-Jesus,
7 who was an attendant of the proconsul, Sergius Paulus. The proconsul, an intelligent man, sent for Barnabas and Saul because he wanted to hear the word of God.
8 But Elymas the sorcerer (for that is what his name means) opposed them and tried to turn the proconsul from the faith.
9 Then Saul, who was also called Paul, filled with the Holy Spirit, looked straight at Elymas and said,
10 “You are a child of the devil and an enemy of everything that is right! You are full of all kinds of deceit and trickery. Will you never stop perverting the right ways of the Lord?
11 Now the hand of the Lord is against you. You are going to be blind for a time, not even able to see the light of the sun.” Immediately mist and darkness came over him, and he groped about, seeking someone to lead him by the hand.
12 When the proconsul saw what had happened, he believed, for he was amazed at the teaching about the Lord.

In Pisidian Antioch

13 From Paphos, Paul and his companions sailed to Perga in Pamphylia, where John left them to return to Jerusalem.
14 From Perga they went on to Pisidian Antioch. On the Sabbath they entered the synagogue and sat down.
15 After the reading from the Law and the Prophets, the leaders of the synagogue sent word to them, saying, “Brothers, if you have a word of exhortation for the people, please speak.”
16 Standing up, Paul motioned with his hand and said: “Fellow Israelites and you Gentiles who worship God, listen to me!
17 The God of the people of Israel chose our ancestors; he made the people prosper during their stay in Egypt; with mighty power he led them out of that country;
18 for about forty years he endured their conduct1 in the wilderness;
19 and he overthrew seven nations in Canaan, giving their land to his people as their inheritance.
20 All this took about 450 years. “After this, God gave them judges until the time of Samuel the prophet.
21 Then the people asked for a king, and he gave them Saul son of Kish, of the tribe of Benjamin, who ruled forty years.
22 After removing Saul, he made David their king. God testified concerning him: ‘I have found David son of Jesse, a man after my own heart; he will do everything I want him to do.’
23 “From this man’s descendants God has brought to Israel the Savior Jesus, as he promised.
24 Before the coming of Jesus, John preached repentance and baptism to all the people of Israel.
25 As John was completing his work, he said: ‘Who do you suppose I am? I am not the one you are looking for. But there is one coming after me whose sandals I am not worthy to untie.’
26 “Fellow children of Abraham and you God-fearing Gentiles, it is to us that this message of salvation has been sent.
27 The people of Jerusalem and their rulers did not recognize Jesus, yet in condemning him they fulfilled the words of the prophets that are read every Sabbath.
28 Though they found no proper ground for a death sentence, they asked Pilate to have him executed.
29 When they had carried out all that was written about him, they took him down from the cross and laid him in a tomb.
30 But God raised him from the dead,
31 and for many days he was seen by those who had traveled with him from Galilee to Jerusalem. They are now his witnesses to our people.
32 “We tell you the good news: What God promised our ancestors
33 he has fulfilled for us, their children, by raising up Jesus. As it is written in the second Psalm: “ ‘You are my son; today I have become your father.’2
34 God raised him from the dead so that he will never be subject to decay. As God has said, “ ‘I will give you the holy and sure blessings promised to David.’3
35 So it is also stated elsewhere: “ ‘You will not let your holy one see decay.’4
36 “Now when David had served God’s purpose in his own generation, he fell asleep; he was buried with his ancestors and his body decayed.
37 But the one whom God raised from the dead did not see decay.
38 “Therefore, my friends, I want you to know that through Jesus the forgiveness of sins is proclaimed to you.
39 Through him everyone who believes is set free from every sin, a justification you were not able to obtain under the law of Moses.
40 Take care that what the prophets have said does not happen to you:
41 “ ‘Look, you scoffers, wonder and perish, for I am going to do something in your days that you would never believe, even if someone told you.’5
42 As Paul and Barnabas were leaving the synagogue, the people invited them to speak further about these things on the next Sabbath.
43 When the congregation was dismissed, many of the Jews and devout converts to Judaism followed Paul and Barnabas, who talked with them and urged them to continue in the grace of God.
44 On the next Sabbath almost the whole city gathered to hear the word of the Lord.
45 When the Jews saw the crowds, they were filled with jealousy. They began to contradict what Paul was saying and heaped abuse on him.
46 Then Paul and Barnabas answered them boldly: “We had to speak the word of God to you first. Since you reject it and do not consider yourselves worthy of eternal life, we now turn to the Gentiles.
47 For this is what the Lord has commanded us: “ ‘I have made you6 a light for the Gentiles, that you7 may bring salvation to the ends of the earth.’8
48 When the Gentiles heard this, they were glad and honored the word of the Lord; and all who were appointed for eternal life believed.
49 The word of the Lord spread through the whole region.
50 But the Jewish leaders incited the God-fearing women of high standing and the leading men of the city. They stirred up persecution against Paul and Barnabas, and expelled them from their region.
51 So they shook the dust off their feet as a warning to them and went to Iconium.
52 And the disciples were filled with joy and with the Holy Spirit.
1 Some manuscripts he cared for them
2 Psalm 2:7
3 Isaiah 55:3
4 Psalm 16:10 (see Septuagint)
5 Hab. 1:5
6 The Greek is singular.
7 The Greek is singular.
8 Isaiah 49:6
9 pohané, kteří se obrátili k židovství (též dále)
10 Iza 42:6; 49:6
11 pohané, kteří uvěřili v Boha, ale nepřijali plně závazky židovství, zejm. obřízku (též dále)
12 Mat 10:14; Marek 6:11
© 2018 ERF Medien