Nápověda

Bible, překlad 21. století

1 A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“

Ježíš, Mojžíš a Eliáš

2 Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi.
3 Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.
4 A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem.
5 Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
6 Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co říct.
7 Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn.1 Toho poslouchejte.“
8 Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.
9 Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
10 Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých‘.
11 Potom se ho zeptali: „Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“
12 On jim odpověděl: „Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví‘. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán.
13 Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno.“

Pomoz mé nevíře!

14 Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují.
15 Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho.
16 „Proč se s nimi dohadujete?“ zeptal se jich Ježíš.
17 „Mistře,“ odpověděl mu jeden ze zástupu, „přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.
18 Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!“
19 „Vy nevěřící pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“
20 A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi.
21 Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho se mu to děje?“ „Od dětství,“ odpověděl.
22 „Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“
23 „‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“
24 „Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“
25 Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“
26 A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.
27 Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.
28 Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“
29 Odpověděl jim: „Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu.“2

Nejmenší jsou největší

30 Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl.
31 Učil totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých.“
32 Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat.
33 Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: „O čem jste se to cestou dohadovali?“
34 Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší.
35 Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: „Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech.“
36 Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy:
37 „Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal.“
38 „Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.“
39 „Nebraňte mu!“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle.
40 Kdo není proti nám, je s námi.
41 Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.
42 Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře.
43 [44] Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než jít s oběma rukama do pekla, do toho neuhasitelného ohně.3
45 [46] A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než být s oběma nohama uvržen do pekla.4
47 A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla,
48 kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne‘.5
49 Každý totiž bude solen ohněm.6
50 Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji.“
1 Marek 1:11
2 někt. rukopisy modlitbu a půst
3 Někt. rukopisy přidávají verš 44, totožný s veršem 48.
4 Někt. rukopisy přidávají verš 46, totožný s veršem 48.
5 Iza 66:24
6 Někt. rukopisy přidávají a každá oběť bude solena solí. (Lev 2:13)
© 2018 ERF Medien