Nápověda

Bible, překlad 21. století

Izrael – Boží vyvolený

1 Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje,
2 že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest.
3 Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných,
4 Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení,
5 jejich jsou praotcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.
6 Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael.
7 Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“1
8 To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.
9 Ono zaslíbení znělo: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“2
10 A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny.
11 Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení
12 (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“3
13 Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“4
14 Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě!
15 Už Mojžíšovi přece řekl: „Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“5
16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává.
17 Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“6
18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

Hrnčíř a nádoby

19 Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“
20 Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“7
21 Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí.
22 A co když Bůh, ačkoli byl odhodlán projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení?
23 Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě,
24 totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?
25 Jak stojí u Ozeáše: „Ne svůj lid nazvu lidem svým, nemilovanou budu milovat.“8
26 „Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘ syny živého Boha se budou jmenovat.“9
27 Izaiáš pak volá ohledně Izraele: „I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři, jen hrstka z nich se zachrání.
28 Hospodin učiní rázný konec, vykoná svůj soud nad zemí.“10
29 A ještě předtím Izaiáš řekl: „Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora!“11

Kámen úrazu

30 Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry.
31 Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl.
32 Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu,
33 jak je psáno: „Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení; kdokoli však v něj věří, se jistě nezklame.“12
1 Gen 21:12
2 Gen 18:10, 14
3 Gen 25:23
4 Mal 1:2–3
5 Exod 33:19
6 Exod 9:16
7 Iza 29:16; 45:9
8 Oze 2:23
9 Oze 1:10
10 Iza 10:22–23
11 Iza 1:9
12 Iza 8:14; 28:16
© 2019 ERF Medien