Nápověda

Český ekumenický překlad

— Podobenství o rozsévači

1  Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.
2  Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.
3  I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat.
4  Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.
5  Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.
6  Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
7  Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
8  A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.
9  Kdo má uši, slyš!“

— Důvod řeči v podobenstvích

10  Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
11  On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
12  Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
13  Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.
14  A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
15  Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘
16  Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
17  Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

— Výklad podobenství o rozsévači

18  Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.
19  Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
20  U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;
21  ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
22  U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
23  U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“

— Podobenství o pleveli mezi pšenicí

24  Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25  Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26  Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
27  Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘
28  On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
29  On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30  Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

— Podobenství o hořčičném zrnu

31  Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli;
32  je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“

— Podobenství o kvasu

33  Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“
34  Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
35  aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘

— Výklad podobenství o pleveli

36  Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!“
37  On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka
38  a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého;
39  nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
40  Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.
41  Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
42  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
43  Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

— Podobenství o pokladu v poli

44  „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

— Podobenství o perle

45  Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly,
46  objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

— Podobenství o rybářské síti

47  Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;
48  když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
49  Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých
50  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

— O nových a starých pokladech

51  „Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“
52  A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

— Kázání v Nazaretě

53  Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.
54  Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?
55  Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
56  A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“
57  A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“
58  A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.
© 2017 ERF Medien