Nápověda

Český ekumenický překlad

— Podobenství o hostině

1  A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:
2  „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
3  Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
4  Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘
5  Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.
6  Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
7  Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
8  Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;
9  jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘
10  Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

— Podobenství o svatebním šatě

11  Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.
12  Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.
13  Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14  Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

— Spor o daň císaři

15  Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.
16  Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
17  Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“
18  Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?
19  Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.
20  On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“
21  Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“
22  Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

— Spor o vzkříšení

23  V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:
24  „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘
25  U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.
26  Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.
27  Naposledy ze všech zemřela ta žena.
28  Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“
29  Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
30  Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
31  A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:
32  ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“
33  Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

— Největší přikázání

34  Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se
35  a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
36  „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37  On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘
38  To je největší a první přikázání.
39  Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40  Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

— Mesiáš, Syn Davidův

41  Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:
42  „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“
43  Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:
44  ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘
45  Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“
46  A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.
© 2019 ERF Medien