Nápověda

Český ekumenický překlad

Pomoc pro zbytky Benjamínců - Pozůstalým je umožněno získat manželky z Jábeše v Gileádu a ze Šíla.

1  Izraelští muži přísahali v Mispě takto: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci.“
2  I přišel lid do Bét-elu a seděli tam před Bohem až do večera za hlasitého nářku a velmi usedavého pláče.
3  Volali: „Hospodine, Bože Izraele, proč se v Izraeli stalo, aby byl dnes odečten od Izraele jeden kmen?“
4  Nazítří za časného jitra tam lid zbudoval oltář a obětovali oběti zápalné a pokojné.
5  Izraelci se tázali: „Kdo se ze všech izraelských kmenů nedostavil do shromáždění k Hospodinu?“ Byla totiž vyslovena veliká přísaha proti tomu, kdo by se nedostavil do Mispy k Hospodinu, že bez milosti propadne smrti.
6  Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: „Dnes byl odťat od Izraele jeden kmen.
7  Jak to uděláme se zbývajícími Benjamínci, aby dostali ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženu žádnou ze svých dcer.“
8  Proto se tázali: „Je někdo z izraelských kmenů, který se nedostavil k Hospodinu do Mispy?“ A hle: Z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo.
9  Byl přepočítán lid a skutečně tam nebyl nikdo z obyvatelů Jábeše v Gileádu.
10  Pospolitost Izraele tam ihned vyslala dvanáct tisíc mužů, chrabrých bojovníků. A přikázali jim: „Jděte pobít obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, i ženy a děti.
11  Toto je úkol, který máte splnit: Vyhubíte jako klaté všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním.“
12  Mezi obyvateli Jábeše v Gileádu se našlo čtyři sta dívek, panen, které dosud muže nepoznaly a s mužem neobcovaly. Přivedli je do tábora v Šílu, jež je v kenaanské zemi.
13  Celá pospolitost pak vyslala mluvčí k Benjamínovcům, kteří byli na skalisku Rimónu, aby jim vyhlásili pokoj.
14  Tak se toho času Benjamín vrátil. Dali jim ženy, které ponechali naživu z žen z Jábeše v Gileádu, ale nebylo jich pro ně dost.
15  Lid Benjamína litoval, neboť Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu.
16  Stařešinové pospolitosti se tázali: „Co uděláme se zbývajícími, aby dostali ženy, když ženy benjamínské byly vyhubeny?“
17  Řekli: „Vlastnictví získané uprchlíky bude Benjamínovo, aby nebyl vyhlazen kmen z Izraele.
18 My však jim nemůžeme dát za ženy své dcery.“ Izraelci se totiž zapřísahali: „Buď proklet, kdo by dal ženu Benjamínovi!“
19  Pak řekli: „Hle, rok co rok bývá Hospodinova slavnost v Šílu, které je severně od Bét-elu, východně od silnice vystupující z Bét-elu do Šekemu a jižně od Lebóny.“
20  Benjamínovcům přikázali: „Skryjte se ve vinicích jako zálohy.
21  Jak uvidíte, že šíloské dcery vycházejí v průvodu k tanečním rejům, vyrazte z vinic a uchvaťte si každý ženu ze šíloských dcer. Pak odejděte do benjamínské země.
22  Kdyby přišli jejich otcové nebo bratři a chtěli před námi vést spor, řekneme jim: Smilujte se nad nimi kvůli nám. Nevzali jsme v boji ženu pro každého. Vy jste jim je přece nedali, abyste se teď provinili.“
23  Benjamínovci to tak udělali a unesli si ženy podle svého počtu z tančících dívek, které uloupili. Pak odešli a vrátili se do svého dědictví, vystavěli města a usadili se v nich.
24  Toho času se odtamtud rozešli též Izraelci, každý ke svému kmeni a ke své čeledi, každý odešel do svého dědictví.
25  V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.
© 2019 ERF Medien