Nápověda

Český ekumenický překlad

Násilnictví Danovců - Danovci uchvacují Míkovy modly a dobývají město Lajiš.

1  V oněch dnech neměli v Izraeli krále. Kmen Danovců si tehdy hledal dědičný podíl, aby se mohl usadit, protože mu až po onen den nepřipadl mezi izraelskými kmeny žádný dědičný podíl.
2  Danovci tedy vyslali ze své čeledi pět mužů, chrabrých bojovníků, ze svých končin, ze Soreje a Eštaólu, aby jako zvědové prozkoumali zemi. Poručili jim: „Jděte prozkoumat zemi.“ I přišli na Efrajimské pohoří až k Míkovu domu a přenocovali tam.
3  Když byli u Míkova domu, poznali po řeči lévijského mládence. Odbočili tam a zeptali se ho: „Kdo tě sem přivedl? Co tady děláš? Co tu pohledáváš?“
4 Odpověděl jim: „Tak a tak to se mnou vyjednal Míka. Najal mě, abych mu sloužil jako kněz.“
5  Poprosili ho: „Doptej se teď Boha, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta, na kterou jsme se vydali.“
6  Kněz jim řekl: „Jděte v pokoji. Nad cestou, na kterou jste se vydali, bdí Hospodin.“
7  Těch pět mužů tedy šlo dál, až přišli do Lajiše. Spatřili město žijící si v bezpečí po způsobu Sidónců a v něm klidný a bezstarostný lid. Nebylo v zemi nikoho, kdo by je potupil, nebylo uchvatitele moci. Od Sidónců byli daleko a s nikým neměli žádnou dohodu.
8  Zvědové se vrátili ke svým bratřím do Soreje a Eštaólu. Bratří se jich zeptali: „Jak jste pořídili?“
9  Odpověděli: „Vzhůru, vytáhněme proti nim! Viděli jsme tu zemi, je velmi dobrá. Vy otálíte? Nerozpakujte se tam vtrhnout a tu zemi obsadit.
10  Přijdete tam k bezstarostnému lidu. Země je na všechny strany otevřená, Bůh vám ji vydal do rukou. Je to místo, kde není nedostatek v ničem, co může země dát.“
11  Tak vyrazilo odtamtud z čeledi Danovců, ze Soreje a Eštaólu, šest set válečně vyzbrojených mužů.
12  Táhli vzhůru a utábořili se v Kirjat-jearímu v Judsku. Proto se to místo nazývá Danovský tábor až dodnes; je za Kirjat-jearímem.
13  Odtud se ubírali přes Efrajimské pohoří, až došli k Míkovu domu.
14  Tu promluvilo těch pět mužů, kteří jako zvědové prošli lajišskou zemi. Řekli svým bratřím: „Zdalipak víte, že v těchto domech je efód a domácí bůžci i socha tesaná a litá? Teď víte, co máte udělat.“
15  Odbočili tam, přišli k domu lévijského mládence, k Míkovu domu, a pozdravili ho přáním pokoje.
16  Oněch šest set válečně vyzbrojených mužů zůstalo stát při vchodu do brány; byli to Danovci.
17  Pak vystoupilo těch pět mužů, kteří jako zvědové prošli zemi, vešli tam a vzali tesanou sochu, efód a domácí bůžky i sochu litou, zatímco kněz stál u vchodu do brány se šesti sty válečně vyzbrojenými muži.
18  Když vešli do Míkova domu a vzali tesanou sochu, efód a domácí bůžky i sochu litou, otázal se jich kněz: „Co to děláte?“
19  Odpověděli mu: „Mlč, buď zticha a pojď s námi; budeš nám otcem a knězem. Je lepší být knězem domu jediného muže, anebo být knězem kmene a čeledi v Izraeli?“
20  Knězi se to zalíbilo, vzal efód a domácí bůžky i tesanou sochu a vstoupil mezi lid.
21 Nato se obrátili k odchodu. Děti, dobytek i cenný majetek umístili dopředu.
22  Byli už daleko od Míkova domu, když byli přivoláni muži z domů, které stály při domě Míkově. Dohonili Danovce
23  a volali na ně. Přiměli je k tomu, že se otočili a otázali se Míky: „Co ti je, že jsi je přivolal?“
24  Odpověděl: „Vzali jste mi bohy, které jsem si udělal, i kněze a odtáhli jste. Co mi ještě zbývá? A to se mě ptáte: ‚Co ti je?‘“
25  Danovci jej okřikli: „Ať už za námi není slyšet tvůj hlas! Jinak se na vás vrhnou rozhořčení muži a budeš smeten i se svým domem.“
26  Potom Danovci pokračovali v cestě. Míka viděl, že jsou silnější než on, obrátil se a vrátil do svého domu.
27  Když tedy vzali, co si dal udělat Míka, i kněze, kterého měl, přitáhli na Lajiš, na klidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město vypálili.
28  Nebylo nikoho, kdo by je vysvobodil, protože město bylo daleko od Sidónu a s nikým neměli žádnou dohodu. Leželo v dolině u Bét-rechóbu. Danovci pak město opět vystavěli a osídlili.
29  Pojmenovali město Dan podle jména svého praotce Dana, který se narodil Izraelovi; původně se ovšem jmenovalo Lajiš.
30  Danovci si tam postavili tu tesanou sochu a Jónatan, syn Geršóma, syna Mojžíšova, i jeho potomci byli kněžími kmene Danovců až do dne, kdy byli ze země vysídleni.
31  Míkovu tesanou sochu, kterou si dal udělat, tam měli umístěnu po celou dobu, kdy byl dům Boží v Šílu.
© 2019 ERF Medien