CEP

  • DBU
  • ELB
  • EU
  • GNB
  • HFA
  • LUT
  • MENG
  • NeÜ
  • NGÜ
  • NLB
  • SLT
  • ZB

Matthäus 21,12-13 | Český ekumenický překlad

Matthäus 21,12-13 | Český ekumenický překlad

— Vjezd do Jeruzaléma

1 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ 4 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 5 ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ 6 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. 7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8 A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. 9 Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

— Očištění chrámu

10 Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ 11 Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“ 12 Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; 13 řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ 14 I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil. 15 Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se 16 a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?‘“ 17 Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

— Prokletí fíkovníku

18 Když se ráno vracel do města, dostal hlad. 19 Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: „Ať se na tobě na věky neurodí ovoce!“ A ten fíkovník najednou uschl. 20 Když to učedníci viděli, podivili se: „Jak najednou ten fíkovník uschl!“ 21 Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nebudete pochybovat, učiníte nejen to, co se stalo s fíkovníkem; ale i kdybyste této hoře řekli: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – stane se to. 22 A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit.“

— Spor o Ježíšovu pravomoc

23 Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tuto moc dal?“ 24 Ježíš jim odpověděl: „Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. 25 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 26 Řekneme-li však ‚z lidí‘, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka.“ 27 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Tu jim řekl i on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“

— Podobenství o dvou synech

28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici!‘ 29 On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel. 30 Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane.‘ Ale nešel. 31 Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?“ Odpověděli: „Ten první!“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. 32 Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

— Podobenství o zlých vinařích

33 Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. 34 Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. 35 Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. 36 Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. 37 Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ 38 Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ 39 Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. 40 Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ 41 Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“ 42 Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘? 43 Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. 44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 45 Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. 46 Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.